Tofiam - born to be wild!!!!!!!

Těžký to úděl smrtijeda, když je otcem. :-)

Kouzelnickému světu bylo všeobecně známé, že se Lucius a Narcisa Malfoyovi vzali pro výhody. Vyrojily se informace, že si Lucius propaguje a zvětšuje pověst, jak je jen možné. Narcisa hrála podle toho. Roky před tím se ale Lucius rozhodl, že by bylo lepší nechat si své osobní cítění pro svou milovanou ženu…do soukromý. Malfoyovi se brali z lásky. Byla to část z Malfoyovského Kódu Cti a Malfoyové nikdy nezběhli z Kódu Cti…nemělo to význam. Bylo mu jedno, jestli Temný Pán ví, že on skutečně miluje svou nádhernou ženu. A miluje ji, to ano. Velmi moc miluje Narcisu a touží po jejím těle i zbytku tak, jako v den jejich svatby. Vně sídla vystupovali chladní a oddělení. Uvnitř…dobře…

Byl její vlastní muž, oddaný manžel…a byl rodičem.

*-*-*-*-*-*-*-*

Pro Lucia Malfoye bylo zlatým hřebem dnů provozování lásky se svou nádhernou, i když bezmyšlenkovitou, ženou Narcisou. Dnešní večer nebyl výjimkou. Je dosti mladý – podle kouzelnických měřítek -, jeho libido příliš neutrpělo, dokonce ačkoli jeho synu bylo něco kolem dvaceti let. Jeho žena byla krásná, úhledná, s křivkami na těch správných místech.

Lucius měl několik milenek, stejně jako měla Narcisa milenců, ale nebylo to tak frekventované, jak lidé soudí. Vždycky se vraceli jeden k druhému v potřebě něčeho speciálního, co mohl udělat jen jejich druh. Láska…

Narcisa natáhla svou elegantní ruku přes hrubou hruď svého muže. Tohle byla hra, jež hráli každou noc. Lucius zkoušel zůstat netečný a nezaujatý. V tom případě se mu Narcisa ukázala ukřivděná. Byla to jen podstata chvíle před tím, než se dal blonďatý muž svést. Zatímco její ruce pracovali okouzleně na jeho těle, Lucius se rozhodl, že je čas hru co nejrychleji ukončit. Položil se do naléhavosti svého těla a s velkou něhou se začal věnovat své ženě.

A právě v tom samém čase se Malfoyovic jediný syn přibližoval k rodinnému sídlu, což jen Malfoy mohl, vroucně držíc svou novou lásku v náručí. Kratičký polibek byl signálem jejich lásky (a též pevně zavřené oči), když přijeli.

Jakmile se dvojice vyšplhala po mramorovém schodišti, Draco zašeptal: „Pojď se mnou, miláčku, ještě je brzo. Moji rodiče by měli jít teprve spát.“

„Ale, Draco, očekávají tě až zítra. Neměli bychom je vyrušovat,“ odpověděla jeho láska.

„Důvěřuj mi, to je v pořádku. Chci jim oznámit ty velké novinky.“

Draco otevřel dveře do ložnice rodičů překvapený, že nebylo zamčeno, akceptujíce to jako výzvu ku vstupu. To, co uviděl, bylo víc, než by měl ze svých rodičů vidět jakýkoliv syn.

Och…můj…bože… Mami? Tati? To je něco, co nemá dítě vidět!

Mladší čaroděj tiše zaklapnul dvířka. „Máš pravdu, tohle není nejlepší čas k vyrušování mých rodičů. Počká to do rána.“

„Co se děje?“ zeptala se jeho láska.

„Právě že to nechceš vědět.“

Draco zavedl miláčka dolů do svých soukromých apartmá, kde se – po záchvatu úžasného, mysl otupujícího sexu – svalili na postel pro trochu potřebného spánku.

*-*-*-*-*-*-*-*

Během nočních hodin sebou Narcisa Malfoyová ve svých snech škubla a probrala se. Mohla pocítit jakýkoliv pohyb nebo přesun svěřenců Malfoyovského sídla.

Draco je doma! Pohlédla na svého spícího manžela, jemuž se měkký měsíční svit odrážel ve vlasech. Naklonila se k němu a políbila ho na čelo, lehce s ním třesouc.

„Za chvíli budu zpátky. Chci jít zkontrolovat Draca.“

Jedno stříbrné oko se otevřelo a zamžouralo na blonďatou ženu. „Draco je zpátky?“ Ospalé se znovu zavřelo, jak se Lucius přetočil. „Řekni mu, že se uvidíme ráno.“

Narcisa si natáhla svůj saténový župan a bosky se vydala chodbou k pokoji syna. Jak vstoupila, zaznamenala všude na podlaze rozházené oblečení.

Co se to v tom chlapci jenom děje? Draco nikdy nebyl nepořádný…

Dveře Dracovy ložnice byly otevřené a stezka z oblečení vedla dovnitř. Příjemné měsíční světlo vrhalo svůj žár přes obrovskou postel, když se Narcisa ťapkavě připlížila mrknout se na svého spícího synka. To, co našla, bylo velice atraktivní – nahý mladý muž mírumilovně pochrupával v náručí jejího andílka. Připustila si, že vypadali moc roztomile.

Paní domu tiše opustila tento pokoj a vplížila se zpátky do vlastního. Uložila župánek a vklouzla do postele ke svému muži. Náhle se postel zhoupla, protože se Lucius přetočil na svou ženu a objal ji.

„Luciusi?“

„Hmmmm?“

„Jsi vzhůru?“

„Mmmhmmmm.“

„V Dracově posteli je nějaký muž.“

„Mmmhmmm.“

„Slyšel jsi mne?“

„Mmmhmmm.“

„Řekla jsem, že nějaký extrémně přitažlivý černovlasý muž je v posteli s tvým synem.“

„Mmmhmmmm.“

„Luciusi?…“

„Ano, lásko, nějaký muž… V DRACOVĚ POSTELI?!“

Lucius Malfoy vyskočil z lože, shrábnul svůj oděv a vyřítil se z ložnice v černo saténové zuřivosti. Jak rychle a tiše bylo možné, prolétl synova apartmá a nakráčel do spací místnosti. Stojíc vedle postele, spatřil dvě spoutaná těla lesknoucí se ve svitu z okna.

HERGOT!

Každý z okupovaných v posteli se zlehka pohnul. Lesklý odraz světla se chytil Luciovi pozornosti. Jakmile se totiž podíval pozorněji, zahlédl pár k sobě se hodících platinových kroužků na mladistvých rukách.

A JEŠTĚ JEDNOU HERGOT! Oni se vzali!

Pro Lucia Malfoye to byl zážitek možný jen jednou. Napadnul ho naprosto syrovým strachem. Pomyslel si, že jeho život nebude už tak dlouhý. Jeho život právě nabral otáček, jež nikdy neočekával.

Já…jsem mrtvý kráčející muž.

*-*-*-*-*-*-*-*

Lucius udělal jedinou věc, kterou mohl. Vrátil se do postele…trvajíc si na tom, že nikdy znovu nevstane.

„Luciusi, viděl jsi ho? Není rozkošný? Nevěděla jsem, že má Draco rád chlapce.“

„Je to Harry Zatracený Potter…a jsou ženatí.“

Narcisa se usmála, pohlédla na svého manžela normálně klidnou tváří a vzdychla: „Och…och, drahý.“

„Přesně to, co jsem si myslel. Jdi spát, Narciso.“ Ve skutečnosti jsem si myslel, že klidná smrt vypadá nádherně dobře srovnaná teď s tím, co mi Voldemort udělá, když se tohle dozví.

*-*-*-*-*-*-*-*

Slunce právě začalo osvětlovat toto čisté Prosincové ráno. Draco otevřel oči a podíval se na spícího milence. Volné prameny černých vlasů padaly přes jeho čelo a temné řasy se rozevřely, jakmile Draco políbil svého manžela.

„Dobré ráno, Harry Potter-Malfoyi.“

Úžasně měkké rty, podle Draca, se natáhly k polibku blonďáka. „Dobré ráno, Draco Potter-Malfoyi.“

Dva páry silných paží vtáhly své majitele do milujícího objetí.

„Šťastné výročí, Harry.“

„Co?“ Mlha v Harryho mysli se pomalu rozlézala. Elegantní ruka se začala mazlit s jeho štíhlým bokem.

„Jsme manželé jeden celý den,“ poškádlil Zmijozelský horký dech vnímající ucho.

„Och, jo… Šťastné výročí. Miluju tě, Draco.“ Harryho ruce se jaly napodobovat tanec, jež ty Dracovy prováděly nahoru a dolů po šířce jeho těla.

Blonďák zatlačil svého muže do příjemné podušky a zlehka kousnul do jeho krku. Z jeho nového muže uniklo zasténání.

„Taky tě miluju, Harry.“ Draco přetáhnul Harryho tělo na svou hruď a políbil vršek jeho tmavých vlasů. „Harry, měli bychom si dát sprchu. Matka s otcem budou vstávat brzo a my jim máme tolik co říct.“

Harry se po těch slovech ošil. Nebyl připravený a zralý na konfrontaci s Luciem a Narcisou Malfoyovými. Nebyl si jistý Dracovou matkou, ale věděl, že otec nebude spokojený s jejich dobrými zprávami. Jak účinně se teď vydávám Voldemortovi…

Blonďák vylezl a nabídl Harrymu ruku. Dvojice podnikla jejich první společnou cestu do koupelny a zapnula sprchu. Bílá mramorová vana byla dost velká pro oba, ale Draco nadhodil, že může jít Harry první. Holil se, zatímco Harry drbal kartáčem svoje unavené, bolavé tělo.

Pohled na nádherného manžela v lázni bylo víc, než dokázal Draco jen tak snést. Harry stál pod proudem horké vody, když ucítil dvě familiérní ruce, mydlící jeho tělo. Dotek vzrušení si vynutil únikovou cestu jeho hrdlem. Draco se naklonil k něžnému oždibování a políbil Harryho šíji a ramena, všechno během mydlení dřívějšího Nebelvírského.

Harry se přetočil do milencova náručí jen proto, aby byl blonďákem namáčknut na kluzkou kachlíčkovou stěnu. „Myslím…my…byli jsme…“ Zatraceně sakra!

Je můj, řekl Draco v duchu. Chuť Harryho těla byla přirovnatelná k medu a on to vychutnával se skutečným požitkem. Jeho touha se vzdouvala skrze jeho magii a tím chtěl svého manžela víc, než cokoliv jiného. Harry rozběhl ruce po hrudi proti sobě, nechávajíc prsty klouzat od plavých vlasů po pás, vyhýbajíc se doteku Dracovi touhy. Dracovi se nedostávalo dechu, ale stále setrvával a nechával Harryho pokračovat v jejich erotické hře. Klouzal dlaněmi Harryho pevnou, svalnatou hrudí a křižoval kontury jeho podbřišku. Harry vzdychal a vyrážel proti Dracovým škádlícím rukám.

Draco to nemohl vydržet, cítil, jak se mu rozklepaly nohy. Do rukou chytil Harryho hlavu. Před mnoha měsíci byl Harry panic, avšak Draco ho zručně vytrénoval pomocí těšení.

„Och, bohové, Draco!“ výkřiku bylo nemožné zabránit. Tohle byla pro Harryho výběrová závislost.

*-*-*-*-*-*-*-*

A také přesná chvíle, kterou si Lucius vybral k otevření dveří synovy koupelny. Vstal velice osvěžený. Po pravdě se cítil tak dobře hlavně proto, že přesvědčil sám sebe o tom, že všechno, co noc před tím zažil, nebylo nic, ale jen špatný sen. Když otevřel dveře synova pokoje, zaslechl tekoucí vodu a měl jasný názor na uvítání doma. To, co objevil, jakmile skutečně otevřel, byl líně se povalující oblak páry a další kuriózní zvuky. To, co ale uviděl, byl jeho syn šukající Harryho Pottera.

Tiše za sebou zaklapnul dveře a zhroutil se na Dracovu postel.

To je přesně ono. Poslední, co mi chybělo. Teď jsem zralý z toho oči vyloučit.  

*-*-*-*-*-*-*-*

Draco pokračoval v milování s manželem, dokud s jedním finálním přírazem nezvrátil svou hlavu v extázi a nepoddal se svému orgasmu. Slyšel Harryho vykřiknout, ruce na Dracově bocích, když se zhroutil na chytačova ramena.

*-*-*-*-*-*-*-*

Jakmile se Draco vynořil z koupelny, našel svoje rodiče trpělivě sedět na posteli. Narcisa pečlivě urovnávala deku a čechrala polštáře, snažíc se vyhnout jakémukoliv důkazu o synově předešlé aktivitě. Lucius posedával s hlavou v dlaních, dokud nezaslechl svého syna vejít. Vzhlédl, aby spatřil, že na sobě Draco nemá nic, jen omráčený pohled, alespoň však před sebou držel přiměřeně velký ručník.

Díky, Merline. Dnes ráno jsem z něj viděl víc, než v den jeho narození.

Draco se podíval po svých rodičích. „Uch….ahoj?“

Narcisa se na nádherného syna usmála. „Dobré ráno, Draco. Vidíme, že sis přivezl na prázdniny společnost.“

Lucius zaúpěl a zhroutil se do podušek.

„Uch…jo…já…uch…“

‚Společnost‘ si vybrala právě tenhle moment k východu z koupelny s brýlemi na poloviční cestě na nos. S tichým „fůp“ narazil do něčeho za sebou, jak mu blonďák blokoval cestu.

„Co to má zas…“

Lucius se posadil, pohlížejíc na nového zetě. Na tváři měl ten přiblblí Nebelvírský pohled jelena-v-záři-reflektoru. Raději přetočil pohled na Draca. Ušklíbal se tím nejnebelvírským stylem, jaký Lucius kdy viděl. Starší Malfoy zvedl rychle čelist daleko od podlahy a znovu pohlédl na černovlasého čaroděje, který se zoufale snažil dostat soukromé partie z očí svých nových příbuzných.

Příliš pozdě, Pottere. Už nemáš nic, co bys nám schoval. Pomyslel si Lucius. Kdyby nebyl cítil tak velkou paniku, určitě by se byl dobře bavil.

Jelikož nebyl nikdy výmluvný v potenciálně nebezpečných situacích, Harry vypísknul: „Do prdele… Och, pardon, pane a paní Malfoyovi,“ a vběhl do koupelny, aby v porcelánové míse rozpustil obsah žaludku.

Draco pokrčil rameny a civěl na otce.

Ten chlapec nemůže být nikdy Malfoy. Malfoyové nezvracejí. Nikdy.

Starší muž nasadil smrtící výraz. „Draco…synu…byl bys tak laskav a vysvětlil mně a matce, pouze jak a proč je očividně naprosto běžné, že je Harry Potter v tvé koupelně…nahý…a zvracející do toalety? Chmmm?“

Narcisa se usmála, neboť sevřela syna v náruči a zavedla ho k posteli. „Ano, nejdražší, jak se tohle všechno seběhlo?“

Draco povzdychnul. Tohle nebude jednoduché. A Harry znovu zvrací. Mladý čaroděj si natáhnul oděv a zavolal na domácího skřítka. „Bibsy!“

Lup!

„Ano, pane Draco?“

„Bibsy, prosím tě, jdi do kuchyně a vrať se s nějakým druhem lahodných keksů nebo sušenek, jenž najdeš. Polévkové by byly výtečné…a výborný hrnek čaje. Dones je pánovi Harrymu. Nalézá se v koupelně.“

„Ano, pane Draco.“

Lup!

„Takže to tak je, mladý muži! Jako hlava této rodiny chci vědět, co to sakra zatraceně děláš a proč je ten Harry Nevycválaný Potter NAHÝ A ZVRACEJÍCÍ DO ZÁCHODU!“

Velká fialová žíla naběhla na krku vyslýchaného čaroděje. Stružka potu…uch, vkusné nervozity (Malfoyové se nepotí) se zaleskla na tváři. Dýchání měl nepravidelné a byl si absolutně jistý, že prodělal infarkt.

„Safra, tati, nebuď předpojatý.“

Lucius se akorát zdokonalil v napodobování široko-hubé trumpety.

Můj syn přišel o rozum. Tak to je. Je to oficiální. Peklo zmrzlo a já jsem si nestihnul zamluvit lední brusle.

Lup!

Bibsy se vrátila s plným tácem a každému členu Malfoyovi rodiny přidělila hrnek.

„Díky ti, Bibsy. Prosím, dohlédni, aby Pán Harry nic nepotřeboval, zatímco budu mluvit s rodiči.“

„Jistě, pane Draco.“

Jak srkal svůj čaj, Draco převyprávěl celý příběh. Už skoro před rokem si dali první schůzku. Pracovali společně na Ministerstvu Magie a byli si „dohozeni“ Harryho přáteli, Ronem a Hermionou Grangerovou-Weasleyovou. Zamilovali se s Harrym do sebe a jako milenci už jsou spolu měsíc.

„To je rozkošné, Draco, ale jsi si jistý, že je to skutečně láska? Mohla by to být čistě jen…sexuální záležitost?“ zeptala se jeho matka.

Draco povzdychnul. „Podívej, vím, že to není to, co jste pro mě zamýšleli, ale já Harryho miluju. Je tím nejlepší, co se mi mohlo přihodit. Naučil jsem se rozdávat: mé srdce, mou duši a mou lásku. Harry mi dal tři z nejlepších dárků, jaké jsem kdy dostal.“

„A to má být co, drahý Draco?“

„Dal mi lásku. A tohle…“

Draco natáhl levé předloktí rodičům k očím. Zašeptal jednoduché kouzlo a jednolitě černé Znamení Zla od Voldemorta nahradil krvavě rudý gryf.

„Ale…jak?“

„Harryho láska. Protože mi Harry dal svoji bezpodmínečnou lásku, mohl mě zbavit Znamení Zla. To bylo tím druhým dárkem. Prostě popadnul moji ruku a mentálně vyslal celý ten cit do Voldemortovy magie a prolomil to kouzlo kolem. Je to takové kouzlo, že to nikdo mezi Smrtijedy nemůže poznat. Harry vymyslel nové zaklínadlo, abych věděl, kdy Voldemort volá, ale nemá nade mnou žádnou větší moc a ani necítím bolest.“ Podíval se otci do očí s velice vážným výrazem. „On prohraje, otče. Nikdy se mu nepovede poranit Harryho. Udělal bys lépe, kdybys změnil strany, dokud můžeš.“

Lucius vybuchl a začal pochodovat pokojem, mávajíc rukama jako šílenec. „Dobře, tahle zatracená volba mne odsunula z jakéhokoliv rozhodnutí, jestli se ty a tvůj vypečený MANŽEL můžete přesunout do mého sídla, nebylo to tak? CO SIS KURVA MYSLEL, DRACO?“

Draco sklopil hlavu k platinovému kroužku… Zapomněl na snubní prsten na ruce…a na Malfoyovský Kód Cti.

„Uch…Harry a já jsme se vzali.“

Narcisa popoběhla Draca obejmout. „Och, Draco, jsem tak šťastná! Doufám, že budete mít tolik let štěstí, jako jsme měli tvůj otec a já!“

„NARCISO, POSAĎ SE SAKRA ZATRACENĚ!“

Lucius se několikrát nadechl, aby se uklidnil. Když sebral veškerou potřebnou kontrolu, pokračoval: „Teď, Draco…kdy jste se vzali…kde jste se vzali?“

Draco se zhroutil, takže byl určitě chráněn koupelnovými dveřmi. „Plánovali jsme svatbu na červen, ale jisté věci ji…trochu popostrčily.“

Lucius se připlížil ke svému jedinému synovi. „Jaký druh věcí to…popostrčil?“ Skutečně to chci vědět, chci? Představivost pořád ještě doutná v mé mysli.  

„No, to je ten třetí dárek. Harry je už po čtyři měsíce v očekávání. A buď milý, protože měl skutečně špatné ranní nevolnosti po celou tu dobu.“

Lucius, široko-hubá trumpeta, se vrátil na postel. Nejenže je můj zeť, ale on je i těhotný. To vysvětluje, proč se lidé modlí k soškám porcelánových bohů.

„Draco, vím, že jsem nebyl nejlepší otec na světě. Přitěžoval jsem ti víc-než-je-přiměřený počtem znásilnění a vražd a donutil jsem tě následovat Temného Pána jako jednoho ze Smrtijedů. Avšak doufal jsem, že alespoň jedna věc, kterou jsem ti pořádně vtiskl do hlavy, je jednoduchá metoda kontroly početí. Malfoyové se rodí plánovaně, Draco. Víš, jak to kontrolovat. Tak jak to, že je zatracený prokletý Potter těhotný?!“ Ne…ne…představivost se vrací.

Draco se na chvilku zarazil, než odpověděl: „Vzal si lektvar.“

„COŽE?“

„Vzal si lektvar.“

Lucius naštvaně pokročil k synovi. „To myslíš lektvar plodnosti?“

Draco se zašklebil: „Uch…nějaký druh.“

Dracova matka byla zmatená. „On je ‚ještě nějaký druh‘ lektvaru plodnosti?“

„Je ‚ještě nějaký druh‘, když myslíš něco dalšího.“

Draco to konečně dokonal. Čímž byli rodiče naprosto odrovnaní.

„Podívej, máti, Harry nikdy neměl štěstí nebo schopnosti na lektvary. Je snad jasné, že to pro mě bylo překvapením…“

Vsadím se, že to teda bylo překvapení, pomyslel si Lucius.

„Předpokládalo se, že…uch…že zvedne…och safra…předpokládaloseževzrostenašesexuálnívytrvalost.“ Tohle…tohle vážně řekl.

„Zkus to ještě jednou, synku.“

Draco sklonil oči, jen aby mohl upřeně zírat na svoje boty. „Předpokládalo se, že vzroste naše sexuální vytrvalost. Chtěli jsme vidět, jak dlouho by se tak asi mohlo…jako milovat, myslím.“

OK. Tohle je příliš mnoho informací pro jedny rodiče. Och, bohové, představivost je zpátky!

„Jak jsem řekl, Harry nikdy neměl talent na lektvary a zhotovil lektvar plodnosti s chybou. Jistěže nám to vzalo jeden den zjišťování, že to nebyl sexuální stimulant, jak jsme mysleli.“

Teď mne zabij, Merline. Právě teď mne zabij.  

Harry se vynořil z koupelny, oděný v Dracův saténový župan, vypadajíc mírně zelený a se svým typickým, přiblblým Nebelvírským úsměvem na tváři. „Znovu zdravím“

Dracovy paže obkroužily Harryho boky, jak si ho přitáhly blíž.

„No, to je celý příběh. Vzali jsme se včera. Harry je těhotný a my jsme přijeli strávit prázdniny s vámi dvěma.“

Úžasný. Veselé Zatracené Vánoce a Šťastný Zkurvený Nový rok i tobě.

Harry cosi zašeptal do miláčkova ucha.

„Och, jo, zapomněl jsem jednu drobnost. Harry ztratil všechny svoje magické schopnosti.“

Tichý zvuk, jež se rozlehl pokojem, náležel Luciu Malfoyovi, který poprvé ve svém životě omdlel.

*-*-*-*-*-*-*-*

Lucius Malfoy si zoufale potřeboval s někým promluvit. Rozhodně mu v tom nemohla ulehčit Narcisa. Vrněla a motala se kolem Harryho jako kočka, zkoušela ho zařídit pohodlněji a říkala mu všechno o tom, když ona čekala Draca. Ten se pro změnu usmíval jako idiot. Takže jediná osoba, která by mohla začít rozumět tomu státu zoufalství, z kterého Lucius ne a ne ven, by mohl být Severus Snape.

Blonďák vhodil hrstku prášku do krbu ve své pracovně a zakřičel na Profesora Lektvarů. Když Snape o chvilku později dorazil, Lucius mu převyprávěl celkový příběh a Snape měl tu drzost rozesmát se…velmi nahlas…a hodně.

„To není legrační, Severusi.“

„Dovolím si nesouhlasit, Lucie. To je to nejvtipnější, co jsem za poslední dvacet let slyšel!“

„Víš, že Malfoyovský Kód Cti vyžaduje, abych ochraňoval svého zetě.“

„Och, Merline, to je bezcenný!“ vydávil Snape skrz potok hysterických slz smíchu, jež mu stékaly dolů po tvářích.

„Draco nikdy nešvitořil o tom, že by mne třeba zabil, co?“

„Nevypadal tak, teď ano?“

„No, já jen, že je to nejspíš jediné východisko, jaké vidím, z tohohle bordelu.“

„Luciusi.“

„Chm, odhaduju, že teď pracuju pro Dobro.“

„Vždycky jsem věděl, že v povalečích je trošinku dobra, Luciusi.“

„Tres gauche, můj bývalý příteli,“ Lucius si uvědomoval, že nebylo zbla účasti v příchodu téhle čtvrtky hovoru.

„Nedělej drahoty, Lucie. Musíš připustit, že tahle situace je tak nepravděpodobná a neočekávatelná, že se to mohlo stát jen mezi Dracem a Potterem. Je hysterická. Pro jednou v mém životě je tvé štěstí horší než to moje.“

*-*-*-*-*-*-*-*

Po několik dnů se v Malfoyovském sídle věci vyvíjely docela dobře. Tedy, dokud nenastal Boží hod. Rodina vstávala na snídani brzo, aby si mohla vyměňovat dárky. Lucius byl v pokušení zvracet, když si Draco s Harrym otevírali dárky navzájem, ale upamatoval se, že Malfoyové nikdy nezvracejí. Ale tihle dva byli skutečně nechutně sladcí. Nejhorší z dárečků bylo převeliké tričko, dárek Draca Harrymu, přes břicho s plastickým nápisem Děťátko na cestě. Dokonce i Narcisa ztratila rozum a šla nakupovat nějaké odporně miniaturní fetiše. A očividně ztratila i život, když Harrymu darovala ‚rozkošný‘, malý, jednodílný, natahovací, komplet pro děťátko s výšivkou ‚Dědečkův andílek‘. Ti tři měli dokonce tak pevné nervy k projednávání změn ložnice na…na porodnici.

Kolem desáté ranní se příslušníci rodiny rozlezli do svých koutů v celém sídle. Bylo to krátce k poledni, když Peklo prolomilo svoje hradby.

Lucius právě míjel vstupní dveře, když se ozval zvonek. Žádný domácí skřítek se neobjevil, tak Pán domu otevřel dveře. K jeho překvapení tam stál Walden McNair, čekající pozvání do Luciova domu.

Do prdele! Zapomněl jsem na sváteční večeři. Celý zatracený černo-magický svět tu za chvilku bude.  

„Waldene, jsem tak rád, že tě vidím. Pojď, pojď dál. Jsi první, kdo přijel.“ Kurva!

Zlý vykonavatel poslední vůle nebezpečných tvorů byl přivítán k Vánoční večeři v Malfoyovic sídle. Ovšem McNair dostal to privilegium vidět paniku na Luciově tváři. Draco totiž otevřel dveře do haly, držíc obrovský tác se sendviči a velkou sklenicí mléka.

Zastavil, neboť si Waldena McNaira po boku svého otce všimnul.

„Draco, pamatuješ McNaira? Je tu na Vánoční večeři.“

„Uch…dobrý den, pane McNaire.“ Podíval se na otcovu tvář, hledajíc nějaké seriózní vyústění z nemožné situace.

„Draco, neviděl jsi…kočku?“ zeptal se Lucius a vypadal, jako když je mu skutečně špatně. Mladý blonďák přimrzl na místě.

„Kočku, otče?“

„Ano, Draco… KOČKU. Tu nepořádně černou kočku, kterou jsi přivezl na Vánoce jako překvapení pro mne a matku.“

„Och…kočku. Chm, tati, právě jsem nesl…kočce…nějaké jídlo. Tohle je tak doba, kdy…obvykle bývá krmena.“

„To je fajn, synku. Budeme mít na večeři několik hostů a já nechci, aby je…kočka rušila. Myslíš, že by sis to mohl vzít na starost, Draco?“

„Ano, tati, zařídím to, jak nejlíp umím.“

„Tak to je dobře, zavedu teď mého přítele Waldena do KNIHOVNY a naliji mu nějaké pití. A, Draco, mrkni se po své matce.“

*-*-*-*-*-*-*-*

Jakmile byl Walden McNair ponechán v knihovně s Luciovou nejoblíbenější lahví sto let staré Skotské, z formálního obýváku se ozvala tichá rána. Když její majitel rozrazil dveře, oprašoval si Albus Brumbál ze šatů saze a šklebil se jako výše zmíněná Kočka.

„Brumbále, prosím, promiňte mi moji nevychovanost, ale CO TADY SAKRA ZATRACENĚ DĚLÁTE?!“

Starý muž zamrkal…znovu. „Proč…on vám Harry neřekl, že přijedu na večeři?“

HERGOT a DO PRKNA! Merline, ty na hlavu padlej temnej bastarde, jež týráš můj život!  

„Pojď dovnitř…Albusi, mám výtečnou láhev brandy v kulečníkové místnosti, kde se můžeš trochu zabavit, než bude čas jít k večeři.“ 

„Jak jen ti poděkovat, Lucie. Jistě to bude skvělé.“

Pán domu zavedl starého ředitele k biliáru a udělil mu krátkou radu: „Chovej se jako doma, zkus střílet pár koulí, jestli se na to cítíš. Je tu i terč, přímo za dveřmi.“

Vždycky mrkající oči teď dokonce mrkly jasněji. „Už léta jsem nehrál šipky…“

To je zatraceně dobře.

*-*-*-*-*-*-*-*

Jak Lucius zavřel dveře, Bibsy ohlásila nové hosty. Smrtijedé Avery, Nott a Jugson dorazili, zatímco se zbavoval Brumbála.

Svatá prozřetelnosti!

„Díky, Bibsy. Prosím, jdi zdržovat mladého pána a rozhodně se postarej o to, aby nešel do přízemí.“ Výtečný. Právě jsem poděkoval domácímu skřítkovi. Divím se, že ji z toho netrefil šlak.  

Lucius seběhl do haly, klouzajíc po mramoru a zkoušejíc udržet rychle ztrácenou rovnováhu, aby přivítal další. Půvabně se narovnal a, pro dobrý rytmus, nasadil Malfoyovský Smrtelný Úšklebek na proti stojící Smrtijedy.

„Pánové, vítejte. Chovejte se jako doma. Bude mi potěšením, uvést vás do své pracovny. Je tam jedna naprosto fajnová whisky, o níž jsem přesvědčen, že si ji zamilujete.“ Pán domu elegantně doprovodil všechny ty otravné ropuchy do soukromé pracovny a vyndal jim svou oblíbenou láhev Ohnivé Whisky plus tři sklenky.

Draco stoupal do schodů s jiným tácem plným jídla, když ho otec přivolal: „Draco, synu, našel jsi…Kočku?“

„Ano, otče. Odpočívá nahoře,“ odpověděl Draco a nerušeně pokračoval ve své cestě.

Miláčka našel probuzeného a hladového, jak se v poslední době stávalo zvykem. Harry se vzepjal a vtáhnul Draca do nádherného, dech beroucího polibku. Blonďák opatrně položil své ruce přes manželovo břicho v obavě o děťátko. Jeho dlouhé, elegantní prsty překonaly gumu Harryho boxerek, sunouc se blíž a blíž k vzrůstajícímu vzrušení. Draco vzdychnul do Harryho úst, neboť ho znovu líbal, a když začaly Nebelvírské ruce klouzat cestičkou Dracova tělo, opustila ho veškerá soudnost.

Avšak velmi hlasitý výkřik: „DRACO!“ ho rychle vrátil do reality. Ještě jednou Draco políbil Harryho a vyskočil z postele.

„Brzo se vrátím. Jen se podívám, co se otci zase nezdá.“

Seběhl schody, načež našel svého otce pohlceného hrůzou (nebo by se to tak přinejmenším dalo vyjádřit), stojícího u hlavního vchodu s veškerými členy rodin Goylových, Crrabeových a Parkinsonových. Po přivítání s novými příchozími se zařadil vedle otce.

„Volal jsi mne, otče?“

„Ano, synu. Odvedu naše hosty do TANEČNÍHO SÁLU, zatímco ty se postaráš o KOŤATA v obýváku. Doufám, že je dokážeme potom všechny najít, protože už teď to vypadá NA VÍC, než jsem očekával. Jdi se postarat o koťata. A to ČERNÉ mi dones. Potřeboval bych ho tu,“ zaskřípal Lucius zuby.

„Koťata?“

„Ano, koťata, která přišla s TOU KOČKOU, cos přitáhnul na Vánoce.“

Nemajíc ponětí o čem to otec vlastně mluvil, Draco se odloudal přímo do obýváku. Odemkl dveře a ke svému překvapení narazil na Rema Lupina, Rona Weasleyho, Hermionu Grangerovou a Severa Snapea. Jeho otec jim všem rozdal drinky a oni se teď bavili docela společensky. Kromě Snapea, jež měl právě jakýsi záchvat zdravého hysterického smíchu.

Nebýt hrozně pomalý v náznacích, Draco by si pomyslel: Och, já přivedl…koťata. Vtipné.

Zaměřil se na profesora lektvarů: „Pane, otec potřebuje vaše služby. Věřím, že ho zastihnete někde v okruhu tanečního sálu.“

Snape se ušklíbnul a odebral se vyhledat Lucia. Být nejchytřejší čaroděj na světě, dedukoval by problém. Smrtijedi se sjíždějí na večeři a on má dům plný nepředvídatelných Nebelvírský idiotů…včetně těhotného, vznětlivého zetě.

Že by tu byla zaplacená děvka, ech Lucie?
 

*-*-*-*-*-*-*-*

Lucius konečně udělal velicí rozhodnutí. Nastal čas na rodinou sešlost. Doběhnul do tanečního sálu pro Snapea, Draco opustil obývák a Narcisa přišla Merlin-ví-odkud.

Pán domu si stiskl můstek nosu: „Draco, kde je sakra zatraceně Harry?“

Draco rozhodil ruce. „Jak to mám sakra vědět?! Pochůzkuju pro tebe celé ráno. Když jsem ho naposled hlídal, byl ve své posteli, ale nemám žádnou představu, kde by mohl být. Je teď náladový a hormonálně vyšinutý. Obvykle se to rovná úžasnýmu sexu, ale nikdy nevíš. Může mu být špatně nebo si šel nadívat tváře…znova.“

Lucius posbíral svoji malou armádu, aby naplánoval strategii. Byli jenom čtyři, ale bylo to vše, co měl. Když v tom…zazvonil zvonek. Draco, jež jim stál nejblíže, otevřel dveře, jen aby našel Minervu McGonagalovou před sebou.

„Hezké svátky, Draco.“

Draco rozevřel dveře, aby mohla zástupkyně ředitele vstoupit, zatímco zahulákal přes rameno: „Otče, máme další KOTĚCÍ problém!“

Lucius přesunul svou pozornost ke dveřím. Dobře zkurvený! „Minervo, to je hezké, žes přišla. Nech mne hádat – Harry tě pozval, správně?“

„Ano, Luciusi, pozval.“

Lucius sepjal rty a zůstal zírat na dva ředitele kolejí a svou rodinu. Nadzvednul půvabné obočí do špiček a bez okolků se zeptal: „Víte ještě o někom dalším, koho mohl Harry pozvat na Vánoční Večeři? …snad polo-obra… NEBO NĚJAKÉ JINÉ OBŘÍ KŘÍŽENCE?!“

„Tati, uklidni se.“

„JÁ JSEM KURVA KLIDNÝ! JSEM KURVA TAK KLIDNÝ, ŽE SE MŮŽU UŽ JEN ZABÍT!“ starší blonďatý čaroděj se zachvěl potlačovanou zlostí a strachem. Po dlouhé křeči si vjel prsty do vlasů a rozesmál se.

V pohodě. Můj otec se totálně zbláznil, pomyslel si Draco.

Narcisa se trochu zamyslela nad stavem svého muže. Chudák Lucius, zdá se trochu vykolejený ze všech těch hostů. Nevidím, v čem je ten problém. Stůl v jídelně může pojmout víc než čtyřicet stolovníků. Máme přemíru pokojů. OCH…já žasnu, že to Lucius nezaznamenal, ale nemá na sobě boty.

Cha, cha…ten z kurvy syn konečně ukousnul víc, než dokáže strávit. To by mohla být legrace. Snape očekával příjezd skutečného hosta.

Lucius si vzal chvilku ticha dlouhým nádechem, aby sebral myšlenky. „Teď, Minervo, zatímco jsem potěšen, že tě vidím, mám pro tebe velmi zajímavou práci. Albus je u kulečníku. V mém sídle máme Smrtijedské shromáždění a ty se musíš zaručit, že Albus neopustí kulečníkovou místnost. Nezajímá mne, co provedeš, abys dosáhla tohohle cíle…využij čehokoliv a to včetně toho, že bys mu tancovala na klíně.“

Minerva polkla a Narcisa ji zavedla dolem přes halu do kulečníkové místnosti.

Lucius namířil elegantními prsty synovi do obličeje. „Draco, jdi do obýváku a zabav to zatracené Nebelvírské konkláve. Udrž je v obýváku. Dělej cokoliv. Můžeš jim dokonce říct tu ZATRACENOU PRAVDU! Když přijmou rozhodnutí zůstat na místě, NAJDI TU ŽRAVOU MAŠINU, JÍŽ ŘÍKÁŠ MANŽEL!“

Po šíleně vytřeštěném pohledu otcových očí se Draco bez odmlouvání odebral do obýváku, zanechávajíc ho se Snapem a vracející se Narcisou.

„Severusi, jdi do knihovny, je tam McNair. Vezmi ho do mé pracovny, kde najdeš Averryho, Notta a Jugsona. Dej jim tolik pití, kolik budeš schopný. Pokud to dovolí okolnosti, nenech je odejít. Zabij je, když budeš muset!“ Nevěřím, že jsem něco takového řekl. Shořím v pekle dřív, než skončí tenhle den. „Narciso, jdi do tanečního sálu a zabav Parkinsonovi, Goylovi a Crabbeovi, jak je v tvých schopnostech. Pokud okolnosti dovolí, nenech je opustit taneční sál.“

Lucius zkoušel všechny lidi v domě spočítat a zjistil, že někoho zapomněl. Hergot! Vzal svoji ženu kolem ramen a zahleděl se do jejích nádherných, ale poněkud tupých očí.

„Narciso…miláčku…Zatímco budeš bavit rodiny, rád bych ti zdůraznil, že to není vhodná doba k diskusi o novém zeti a o tom, jak napjatá jsi se svého postu budoucí babičky. Jestli rozumíš tomu, co jsem právě říkal, kývni hlavou nahoru a dolů, drahá.“

Poslední členové Luciovi malé armády se rozešli do sankcí, jež jim přidělilo Luciovo nervové zhroucení. Když Lucius zrovna začal plánovat své soukromé odstranění z planety, Harry proplul kolem s jiným tácem jídla, s mudlovskými sluchátky na uších a zpíval si svou a Dracovu oblíbenou píseň z plných plic:

Sedni si proti mně a řekni, že mne miluješ.

Sednu si proti tobě a řeknu, že tě taky miluju!
Zbožňuju tvoje „Och-seber se!“
Jakmile jsem mezi tvými stehny,

POSÍLÁŠ MĚ PRYYYYYYČ!!!!!!!!

Harry zmizel někde dole v hale proti dveřím kulečníkové místnosti.

Pak…zazvonil zvonek…zase.

Lucius vzal dveře útokem a pohlédl do kukátka. Nebyla to věc, co by normálně dělal. ale dnešní den byl plný abnormálních věcí, tak proč ne? Čočka zkreslovala vnímání, ale o červených plazovitých očích a tváři dokonce vypadající jako hadí nebylo pochyb.

Voldemort!

Nějaký menší muž stál po jeho straně. Pettigrew.

DO PRDELE!
DO PRDELE!
DO PRDELE!
DO PRDELE!
DO PRDELE!
DO PRDELE!

DO PRDELE!  

Dobře, chlapci… Hádejte, kdo přišel na večeři?

Lucius, ve stavu nepřirozeného klidu, ihned přešel do kabinetu se zbraněmi (všechny velké elegantní domy mají alespoň jeden) stranou od vstupu a vytáhnul si mudlovský revolver. Věděl, že je to špinavý, krutý nástroj, ale on je zrovna ve špinavě, krutě humorném rozpoložení. Pán domu namířil hlaveň na svůj spánek a začal hulákat:

„JE TO TAK! ZBLÁZNIL JSEM SE A SAKRA POŘÁDNĚ! MÁM ZATRACENÉ SMRTIJEDY NALEPENÉ V POKOJÍCH PO CELÉM DOMĚ; KOVEN PROKLATÝCH NEBELVÍRSKÝCH V OBÝVÁKU A NECHUTNÝ STAŘEŠINA HRAJE VZDEJ SE KOTĚ SE SVÝM MAZLÍČKEM ZVĚROMÁGINÍ; TĚHOTNÉHO ZETĚ, DOČASNĚ NERVNÍHO JAK PRSKAVKU U TÁBORÁKU, KTERÝ VYŽÍRÁ MŮJ DŮM, A ZASRANEJ PÁN VŠEHO ZLA STOJÍ VENKU NĚKOLIK KROKŮ ODE MNE!!! ŽIVOT, JAK JEJ ZNÁM, SE…PRÁVĚ…OFICÁLNĚ…SKONČIL!“

Kolem nebyl nikdo, aby sledoval Luciovo postupující šílenství…tedy, nikdo kromě těhotného Harryho, který se vracel ze zahrady se stříbrně flekatou kočkou.

„Jak rozkošné malé koťátko!“ pohladil hedvábnou srst, jakmile začala s klasickým kočičím pohledem vrnět.

Pán Malfoy se obrátil k Nebelvírskému: „Harry…synku…“ ííííííík, takže to tak je. Dejte mi svěrací kazajku… „kde jsi vzal tuhle kočku?“

Harry ji přestal škrábat za chundelatýma ušima. „Stála před kulečníkovou místností a tvářila se ztraceně. Dám jí nějaké jídlo. Vypadá hladově.“

Trojité hergot! „Harry, dej mi tu číču. Určitě jí seženu nějaké žrádlo.“

Harry pohlédl na Lucia, zkoušejíc odhadnou, jestli by byl schopný trápit ztraceného tvorečka. „Odpusťte mi, ale vy byste ji mohl proklít nebo týrat.

Ten jediný, v celé téhle domáctnosti, kdo bude týraný, jsi TY, Pottere! „Nikdy bych neublížil tak…milounkému zvířátku. Důvěřuj mi, já se…o ní…postarám…“ odsekl Lucius skrz zaťaté zuby.

Jakmile si v duchu prošel prohřešky Malfoyovského rodu, předal mu mladý čaroděj kočku a vzal pistoli Luciovi z ruky. Harry pokračoval v sestupu halou směrem ke kuchyni, zandávajíc zbraň do záhybů oděvu.

Zvolal přes ramena: „Luciusi…otče…víš, že nemáš žádné boty?“

Jelikož mu byl nástroj jeho zkázy odejmut, zaběhnul Lucius do kulečníkového pokoje a vrazil chňapající kočku do Brumbálova překvapeného náručí, zamykajíc ředitele a McGonagalovou uvnitř.

Jdi na to, Minervo. Rezignujíc na svůj osud, vrátil se k hlavnímu vchodu, aby vřele uvítal Pána Zla.

*-*-*-*-*-*-*-*

Široké dveře se zacvakly ve svých nikdy neskřípajících pantech, jakmile jimi Pán Veškeré Moci A Temnoty vstoupil do Luciova domu.

„Vítejte, můj Pane,“ blonďák vyšvihl před svým och, můj bože, můj život je tak zmrvenej pánem elegantní úklonu.

„Díky ti, Luciusi. Musím říct, že jsem se zbytečně rozmýšlel, zdali navštívím tvou rozkošnou rodinu. Měl by to být docela požitek.“

Ani nevíš jaký, ty zatracenej bastarde.  

Temný Pán zíral na svého blonďatého hostitele. „Lucie, byl jsi zpraven o tom, že na sobě nemáš boty?“

Lucius sklonil oči před tím, než zvedl hlavu ze své elegantně podlézavé pozice.

„Ano, Pane. Doneslo se to mé pozornosti. Byl jsem tak extrémně zaměstnán všemi přijíždějícími hosty, že jsem neměl šanci dokončit odívání.“

„Dobře, ale postarej se, aby se to neopakovalo. Bosé nohy nejsou hezké.“

Moje nohy jsou překrásné, ty maniaku! Vlastnoručně tě zabiju, jestli ještě jednou řekneš, že moje nohy nejsou hezké! „Pane, dovolte, abych vás zavedl na terasu. Mám tam místečko pod ohřívacím kouzlem a domácí skřítci vám přinesou vše, po čem vaše srdce touží.“

Pán Veškeré Moci A Temnoty následoval bosého Pána domu ven na terasu s ufňukaným kryse podobným mužem po svém boku. Současně jak Lucius a Temný Pán přišli zleva, Narcisa a Smrtijedi z tanečního sálu vstoupili zprava. Lucius zůstal zírat na svou nádhernou, ale bezmyšlenkovitou ženu.

„Narciso, jaké…překvapení…“ zamumlal skrze sražené zuby.

„Och, Lucie, já vím, že se předpokládalo, že zůstaneme v tanečním sálu, ale když to bylo tak nudné. Tak jsem myslela, že bych mohla našim hostům poskytnout exkurzi po zahradách.“

„Narciso, prosím tě, zapomněla jsi pozdravit naše nejnovější příchozí. Pamatuješ Pána Zla…LORDA VOLDEMORTA a jeho patolízala Pettigrewa?“

„Och, výtečně, víc k večeři! Zdravím, můj Pane. Lucie, musím jít říct skřítkům, aby prostřeli víc míst u stolu. Počkej, kolik to jenom…no bude nás…osm nás je tady, Brumbál a Minerva v kulečníkovém pokoji, Severus a čtyři Smrtijedi v pracovně, tři Nebelvírští ve formálním obýváku, ty, já, Draco a Harry. To dělá dvacet dva. Je to správně, lásko?“

Lucius byl s každým dechem, jež polkl, překvapenější zločinným prohlášením své ženy. Spadnul na kolena a zavřel oči, čekajíc rychlý záblesk zeleného světla, který by mohl konečně ukončit jeho šílenství a bolest.

Prosím, jen mne zabij rychle. Žádné mučení. Mučení jsem si užil na jeden den ažaž.  

Ale zelené světlo nikdy nepřišlo.

Mladý Zachránce-Kouzelnického-Světa se smaragdově zelenýma očima si vybral právě tuhle příhodnou chvíli, aby doplnil frašku na balkoně svým vstupem: „Tady, čičičičičiči…“

Lord Voldemort, Pán Veškeré Moci A Temnoty, vytáhl hůlku a postoupil k mladému, dříve velice silnému čaroději.

„Ah-ha, Pottere! Teď tě mám…a bez hůlky, jak vidím!“

Narcisa se do toho rychle vložila: „Och, blázínku, to by stejně k ničemu nebylo. Harry ztratil svoje schopnosti, protože čeká dítě.“

Lucius se zhroutil a zkroutil do křečovité pozice. Merline, spas mne z tohoto zamoření slabomyslnosti v mém domě!

Zlé červené oči se zabodli do chlapce přežvykujícího-sendvič-s-burákovým-máslem-a-banány.

„Ha, ha, ha, Pottere! Nemáš síly, abys mne odrazil!“

„Ha, ha, ha, Tome, naser si!“ (tohle byl jeden z těch ‚hormonálních‘ momentů)

Pán Zla se přiblížil natolik, aby stál na tři kroky od těhotného.

„Ha, ha, ha, zabiju tě, Pottere!“

Harry obrátil oči v sloup. „Jo, v pořádku. Jsem ztracen. Bude to tady. Udělej to. A mimo jiné, nemohl bys taky už přijít s něčím chytřejším?“ zívnul.

„Tak, Pottere! PŘIPRAV SE NA SMRT!“ Voldemort napřáhl vztyčenou hůlku k dokonale smrtící kletbě, kterou se za ty roky naučil.

„Ha, ha, ha, Tome, bod pro tebe!“

BUM!!!!!

Lord Voldemor, Pán Veškeré Moci A Temnoty, se zhroutil na podlahu – mrtvý. Každý na terase zíral na úděsnou scénu. Na podlaze ze studeného šedého kamene leže velký Temný Pán. Nad ním, s Luciovou kouřící pistolí v jedné ruce a se svým sendvičem s banány a burákovým máslem (nová hlavní pochutina v Malfoyově sídle) v druhé, stál Chlapec-Který-Přežil-Aby-Konečně-Zabil-Voldemorta.

Lucius vyskočil z transu a začal třást se svým zetěm, seč mu síly stačily.

Harry ho popleskal: „Smiř se s tím, Luciusi.“

Zkusil pak opustit terasu, ale Lucius zařval: „To má být všechno?! To je všechno, co se stane?! Dvacet zkurvenejch let podrobení a ponížení zmizelo v jedné sekundě. TYS HO PROSTĚ JENOM ODPRÁSK?!“

Harry se přetočil na svého tchána a předal mu prázdný revolver. „Jo, Lucíku, překvapuje mne, že tě to ani jednou nenapadlo.“ Ukousl si ze svého sendviče a nasadil Malfoyovský Smrtelný Úšklebek proti hysterickému tchánovi. „Tak…myslíš, že bys teď mohl jít zavolat Bystrozory, aby tohle odklidili někam do popelnice?“

*-*-*-*-*-*-*-*

EPILOG

Skoro o pět měsíců později se Lucienna Narcisa Malfoyová narodila bez komplikací Dracovi a Harrymu Malfoyovým. Dobře, ne přímo Dracovi a Harrymu. Harry tam byl. Draco byl nešťastně odvolán ze státu, kvůli práci pro ministerstvo.

Typické, takže jediná osoba, která se nalézala v sídle, když Harrymu praskla vody, byl Lucius Malfoy. Lucius nesledoval ani narození svého vlastního syna a najednou byl zapřažen jako Harryho porodní partner. Takže to byl Lucius, kdo musel převést svého právě rodícího zetě ke Svatému Mungovi. A byl to Lucius Malfoy, kdo zpřelámané všechny prsty levé ruky, zatímco Harry trpěl během přechodné fáze porodu. Během poslední fáze porodu se Harrymu vrátili všechny magické schopnosti a, aby toho nebylo málo, byl to Lucius Malfoy, kdo přišel o všechny soukromé části, taky snad jen dočasně, když Harry v šílenství z bolesti proklel blonďáka po své pravé straně, myslíc, že je to Draco.

Ovšem Pán Malfoyovského Sídla rychle odpustil nevycválenému Nebelvířanovi, když mu byla do náruče předána vnučka. Jak jen malé holčičky jsou schopny, ovinula svoje drobounké pěstičky kolem dědečkova srdce a naprosto ho okouzlila. A Pán Malfoyvského sídla se skutečně okouzlit nechal.

Dívajíc se na její slámově blonďaté kadeře a modro-zelené oči, Lucius Malfoy konečně přijal, jako syna, toho muže v Dracově posteli.

by Snapesnogger