Tofiam - born to be wild!!!!!!!

Vy chcete vědět něco o mě? Jaká muka a trýznění vás k tomu asi dovedlo…

Nejvíc se o člověku dozvíte z krátkých popisek, takže tady jsou. To byste nevěřili, kolik vám toho taková blbůstka vlastně řekne – a většina lidí je k nim svolnější než k životopisům. Zkuste si to popravdě doma, dozvíte se nevídané.

Nejoblíbenější barva: Zelená

Nejneoblíbenější barva: Žádná

Oblíbený styl hudby: Rock – starý i ten nový – a povolnější metal

Neoblíbená hudba: Spousta – hiphop, r´n´b, disco, techno...

Oblíbená skupina/zpěvák/zpěvačka: HIM

Oblíbené jídlo: Kungpao, Kari

Neoblíbené jídlo: Párky a klobásy a vše jen trochu mastnější!!!!!

Oblíbená vůně: Vanilka

Oblíbená květina: Neexistuje – mám ráda všechny skoro stejně

Oblíbená kniha: „Dobrá Znamení“ Terryho Pratchetta a Neila Gaimana (donedávna zde byl „Obraz Doriana Graye“ Oscara Wildea)

Neoblíbená kniha: Jakýkoliv dívčí román – nedoporučuji

Nejoblíbenější film: Dogma – komedie o Bohu s otázkou: Co se asi stane, když dva andělé změní Boží rozhodnutí? Jo, a Bůh je ženská.

Oblíbený sport: Pasivní u televize – v tom jsem excelentní, jinak plavání

Nemůžu vystát: Pokrytce a nabubřelý frajery, kteří si myslí, že když budou chodit – jak řekl můj kamarád – jako „naprcanej kačer“ a nedokážou si natáhnout kalhoty, jsou in.

Baví mne: Cokoliv, co slibuje zábavu a smích

Životní heslo: Nevedu, ale kdyby, tak: C’est la vie (Takový je život)

Můj vzor: Leonardo da Vinci a Prokletí Básníci

Jestli vám to nestačilo, tak čtěte dál, ale je to na vlastní nebezpečí. Neříkejte, že jsem vás nevarovala… Dobrá, nebude to nějaké úžasné čtení, plné úžasných dobrodružství a úspěchů. Navenek jsem až počestně obyčejná osoba ženského pohlaví. Doufám, že si nemyslíte, že se teď dozvíte neobyčejná zákoutí mé duše, propátráte mne do hloubky a zvíte zvěrstva.

Narodila jsem se v Plzni. Už teď to začíná být nuda… Bylo to brzo ráno (brzo na mne) a s nelibostí musím zkonstatovat, že se ani neuráčilo pršet. Ten den byl prostě naprosto idylický. Jediné, co tedy mohlo hřmít, byl leda můj otec, když mu oznámili, že vážně nemá chlapečka Tomáše, ale že jeho, tehdy ještě přítelkyně povila holčičku – blonďatou a růžovou. Reputaci mi spravilo, že jsem prý hned začala ječet a moji rodiče byli od sebe patnáct let – můj blonďatý a kudrnatý (to je důležité) otec pracoval jako DJ, už měl tři děti a byl rozvedený a moje hnědovlasá, kučeravá matka učila ruštinu a dějepis a byla v rozvodovém řízení. Divím se, že mne hned neutopili… nebo alespoň moji o rok mladší sestru, která měla svatební obřad z první lóže – doslova z lůna. Bydleli jsme nějaký čas na vesnici a byli jsme a jsme pořád taková zvířecí rodina, teď žijeme v Plzni, na čerstvém smogovém vzduchu, u řeky a hučícího mlýna, ze kterého je teď navíc prodejní atrakce.

No, abych splnila základní požadavek, jmenuji se Tereza. Nevím, k čemu vám to bude, Rézinek je hodně (Theressa = z řečtiny hrdopýšek nebo odvážná lovkyně). Jsem býk, dubňátko, a jsem takový ten klasický, optimistický, praktický, směšný a věrný příklad. Horoskop se na mne téměř vždycky trefí, pokud tam tedy není přespříliš velké opření o fakt, že jsem dívka, pak se totiž netrefí nikdy (jo, asi jsem vážně kluk). Rok vám neřeknu, věk byste mi nevěřili. To nikdo. Nehraju si na modelku a dělám to, co je pro jednu moji kamarádku nevýslovný přestupek – chodím po městě nenalíčená. No věřili byste, že si to někdo dneska ještě vůbec dovolí? Mám hnědé vlasy, které se nezvlní skoro ani proto, že mi spadnou přes ramena, příliš světlou a citlivou kůži, než abyste mne viděli na pláži nebo na lehátku obecně, modré oči jako trnky a příšerný smysl pro extravaganci a eleganci zároveň.

Kdyby začala Apokalypsa, asi bych se jala děsivě hlasitě smát, poklepala některému ze čtyř jezdců na rameno a tak jako ležérně prohodila: „A kolik vám za to platí?“ A jsem si jistá, že kdybych měla dost času, zviklala bych je natolik, že by si šli k Bohu stěžovat a vyhlásili stávku. To svědčí o několika věcech. 1)Já se prostě neleknu ničeho. Nic horšího než já prostě nemůže existovat. Blbci a hrubiáni mi s odpuštěním můžou…dosaďte si každý podle svého. 2)Úctu k autoritám provozuji, když se mi to hodí, přesto jsem se ještě nesetkala s nikým, kdo by mne popsal slovem drzá. 3)Vynikám v rétorice, ale to se jaktěživi nedozvíte! Otec tvrdí, že jsem Hrách mezi kukuřicí! Yo soy, Cicero menguada el grano de guisante. How much language you know, so much you’re a human. Ego homus apud lycanis sum, veritas. To jen, abyste si nemysleli…a to jsou ještě ty běžnější jazyky.

Si možná trošku nadržuji, ale někdo to pro mne dělat musí, ne? No, teď něco k mé oblíbené zálibě – psaní. Když Paul Verlain poprvé předčítal své básně francouzské společnosti, přišlo osm lidí. Bojím se, aby jich v mém případě nebylo tolik. A nemá to nic společného s mým sebevědomým nebo egem, jak by se mohlo zdát. Na veřejnosti vystoupím, veřejně vytvořím komické situace, a s jakou radostí! Svůj vlastní úspěch mám ráda a chvála mi taky nevadí (blázen ano, ale pomatená ještě nejsem). Přijde mi spíš, že jsem nakažlivě potrhlá. A já bych výsostně ráda zůstala originálem. Abyste věděli, mám na sebe autorská práva. To, co napíšu, mi učitelé vychvalují jak zázrak. Baví mne rozepisovat se a podle toho vypadají má díla. (Poslední dobou dokonce používám bohaté a květnaté přirovnání.) To je toho – v dějinách je spousta lepších lidí a já do dějin nechci. Nesmrtelnost je nádherná věc, ale žít se s ní nedá… Cíle mám poměrně nižší (zatím) a zase je fakt, že jich dokážu dosáhnout a vytrvám v tom jako vlk.

Jo, to mě připomíná – jsem z části vlkodlak (Zdravím! Jak se tam všude máte? Sice jsem doteď spal, ale jakmile jsem jednou vzhůru, už se mne asi nezbavíte! Jsem ta romantičtější část – nic jiného mi vlastně nezbývá, když vyjete na měsíc a lidé vám přisuzují ohavná zvěrstva, rdásáte slepice – To by stačilo! Sklapni, Mechtaeli! V životě nic takového nedělal a slepici viděl leda v televizi! To není pravda – pamatuješ, jak jsme je honili sousedům? Nosila jsi čelenku…a pletl jsem věnce z pampelišek… Zapomněla jsem, že je to příšerný melancholik. A to je starší než já). A ještě v další části jsem teoreticky upír – ona v tom nemá sama jasno (No jistěže v tom má jasno, ale když se dělím o tělo s vámi, tak se mi není proč divit. Jo, Tofiam je ta cyničtější stránka. Ne, Tofiam jenom mrzí, že vždycky, když jede kolem sanitka, tak nás jen bez povšimnutí přejedou…jen tak…JÁ CHCI DOMŮ!!!!).

Pro vaše zdraví vás ušetřím podrobností (tak jestli tohle nebyly podrobnosti…) a teď už s tím vážně končím.

S tím životopisem, ne se vším ostatním.

Oni to pochopí, jsou určitě inteligentní, když se dokázali naučit psát a číst… i když někteří mí spolužáci by to i vyvrátili…

Samozřejmě nás mějte v paměti, protože se těšíme, kdy zase budeme vykládat takovou snůšku pitomin tak ochotně naslouchajícím…promiň, říkalas, že to bude na netu?…snůšku pitomin tak odhodlaně hltajícím očím. A mimo jiné, kazíš mi image drsňáka, když každému vykládáš, jaký jsem doopravdy.

Tak promiň, Mechte, ale když to se mi na tobě líbí.

To se ti nemá líbit. Není v pořádku, že rád čtu a v životě by mne nenapadlo si udělat srandu z někoho jen pro to, jak vypadá, jak se chová. Musel by mne urazit. Teda samozřejmě že by mne to napadlo – tsss, to dělám denně, ne? Chacha, to se přece rozumí. Jsem chlap.

A nekoukáš na fotbal a chodíš ven. A umíš některé kytky latinsky…

Vzpomenu si teď jen na jednu – Aconitum Napellus, Oměj Šalamounek…

No, trochu se červenáš, omluvně se usmíváš a krčíš rameny.

A to to musíš vykládat?! Nebudu s tebou do úplňku mluvit!

Tak promiň! Já jsem nechtěla -!

Mám papíry na hlavu, žiju v ústavu, kde se léčí rozum… A jestli ti dva rychle neumřou, budou se hádat ještě dlouho. …dělám si, co se mi zalíbí, mám pevné alibi – lékařskou diagnózu. FINITO!!!!! NEPLECHA UKONČENA! J ;-) :D

P.S.: Klobouk dolů, jestli tohle post scriptum čtete při plném vědomí.

Jinak, na velké přání a naléhání jsem se rozhodla, že vám o své osůbce prozradím více, takže si mne můžete najít na lidech (můj profil, já tam zas tak často nejsem...): http://www.lide.cz/tofiame-mail 

Dále mne můžete najít na deviantu: www.deviantart.com/tofiam

Taky na facebooku: www.facebook.com/tofiam

Psáno roku dvojtisícého šestého letopočtu nového, dne dvaadvacátého měsíce pátého. Podepsáni Tereza, Tofiam Constance Sunová a Mechtael Nefestiel. (Tady nejdou dělat kličky pod linku… Kušuj!)