Tofiam - born to be wild!!!!!!!

Vyskytlo se hned nekolik problémů vmém životě.
Problém č. 1: Mám před zkouškami/zkouškové období/propadám
                      Skutečně se teď musím učit, i když to dělám zatraceně nedobrovolně. Hrozí mi, že proletím z matiky tak rychle, že se nestihnu ani otočit za dveřmi. A nějak mne to příliš netrápí, ale nerada bych proletěla i z těch dalších věcí.
Problém č. 2: Nejde mi počítač/není kompatibilita/nemám net
                       To je taky fakt. Mám jeden počítač zvlášť na psaní a zvlášť na internet. Dohromady bohužel nejsou kompatibilní, tzn. že ten na net nepřečte programy psané v tom na psaní apod. Snažím se to vylepšit,ale přestože už jsem si sehnala jakžtakž lepší komp, musím najít všechna instalační CD, utřídit, co tam dám, nedám atd. Je to hodně práce, i když se to nezdá. Samozřejmě požádám o pomoc svého geniálního ploditele (čti: otce), ale stejnak si na to musím nějakou chvíli najít. Je to prostě všechno překopat. Navíc, na počítači na psaní, který nehodlám měnit ani za peníze, nejde disketová jednotka a já se nemůžu dopátrat toho proč. A internet si taky občas chodí, jakože se mu zrovna dneska nechce.
Problém č. 3: Kocovina je kurva/láska je kurva/přátelství je kurva
                      Chápu, že si tohle naprostá většina lidí vezme naprosto zbytečně osobně. Tak by se ten problém dal definovat. Podívejte, smiřte se s tím, že nejsem natolik ubohá, aby se okruh mých přátel zúžil na tři lidi, nebyla jsem do někoho beznadějně zamilovaná, neměla jsem problémy v rodině, problémy s přáteli mých přátel a problémy sama se sebou. Je toho hodně. Ze všech stran jakoby se na mne sypala obvinění a prohlášení toho, jak mne buď dotyční znají nebo jak jsem špatná.  Nebo taky ubohá, aby to bylo vtipné. Nemám náladu zabývat se zbytečným obviňováním kdo mi co a natož nad tím bádat otevřeně. Potřebovala bych si s některými lidmi promluvit, ale nevím, jak začít, jak je nerozesmát a jak získat jenom špetičku pochopení, i když chápu, že se můžou urazit a že jim rozhovor může být nepříjemný. Pochopte, že já se taky necítím...komfortně, jinak bych tohle nepsala a snažím se malichernosti nějak eliminovat a vyřešit - zvlášť, když mám dojem, že nejsou mojí vinou.

Proto všechny snažně prosím, nic po mně nechtějte. Nechte mne udělat první krok a pak už jakkoliv podle svého reagujte. Neptejte se mne, kdy budou další kapitoly povídek, protože já to nevím a můj počítač taky ne. Pokud mne nutně k něčemu potřebujete, tak prosím, ale nedivte se, když to nebude dokonale odvedená práce.
Děkuji zapochopení.
XXX
Tofiam