Máme blbou vládu
Čím začít... Nastřádaly se mi zážitky a jsem teď strašlivě natěšená se o ně s vámi podělit.
1)Revizoři
a)Jela jsem trolejbusem a neštípla jsem si lístek. Bylo dopoledne, říkala jsem si, že jsem tu stejně nikdy revizora neviděla, tak co. A ejhle, chyba lávky, hned mne chytili. Říkala jsem si, že jim to odříkám a půjdu si domů. Jenže, přátelé i nepřátelé, ten v pravdě určitě dobrý muž po mně chtěl jméno mého otce za svobodna! Dobrá, přeřeknout se může každý, jenomže on si na tom trval. Poprvé v životě jsem měla chuť nechat se odvést na policejní stanici a podat tam trestní oznámení na pitomce, ale to je jedno.
b)Minulý týden jsem dalšího překvapila, když jsem si pamatovala svoje rodné číslo. Slibuji, že se ho naučím zapomenout.
2)Úřady a adresy
a)Když si chcete nechat ošetřit psa, sepíšou s vámi na veterině tomu psovi kartu - něco podobného, co máte u normálního praktického lékaře. To je celkem jasné. Sekretářka zapisovala a zapisovala, ale když přišlo na adresu, tak se najednou zarazila a otráveně se obrátila: "Ten Bolevec, to je jako v Plzni?" Drahá slečno, ten Bolevec, to je jako dokonce ÚMO 1. Už ani nevím, kdo mi to vyprávěl.
b)Víte, jak často se stane, že někomu do občanky napíšou chybně jméno? Je to průměrně jeden z 94 000 přihlášených lidí. Byla bych ráda, kdyby mi ještě ta paní objasnila, jestli se to vztahuje celorepublikově nebo jen na Plzeňsko. Ale o to tolik nejde. Chtěla bych touto cestou poděkovat Plzeňské pobočce, že jsem se stala jejich čtyřiadevásátým tisícím zákazníkem. :-) Dobrá, uznávám, to jméno je dlouhé a je v něm spousta háčků a ta písmenka jsou na klávesnici tak blízko sebe, jenže...jsem to já, kdo za tuhle nešikovnost platí sto korun.
c)Stalo se vám někdy, že vám přišel dopis, jenže nenesl vaše jméno, ale adresa byla v pořádku? Jestli ne, chci si s vámi okamžitě vyměnit bydliště! Volám do světa: Jestli to čte Marie Rýmařová, máte u nás poštu!
3)Nabízíš, nabízíme, nabízet...
a)"Neděste se, jsem řecký Bůh Aqius a rozdávám tady dneska ceny. Máte síť u Eurotelu?" "Ne." "A můžu se zeptat, co máte za síť?" "Nemám, já nemám telefon." "Cože?" "No, vážně, já vím, že je to divný." "Ehm...a víte, že žijeme v jednadvacátém století?" "Jo, ale já to nepotřebuju, nashledanou." = můj rozhovor s jedním milým pánem. Já jsem ta bez telefonu. ;-)
b)V dnešní době už kouří spousta mladých lidí, tedy myslím pod osmnáct let. Moje kamrádka není výjimkou. Tohle nám jednoho rána vyprávěla. Stála na zastávce tramvaje a kouřila a přistoupil k ní nějaký muž a začal jí nabízet...hm, nevím, asi pojištění či co. Nakonec se to dostalo k fázi, kdy se vyptával: "A co na to váš manžel?" "Já nemám manžela." "A co vaše děti?" "Já nemám děti!" "A co váš přítel?" "Nemám přítele." "A váš milenec?" "Já nemám milence!" "A je vám vůbec osmnáct?" "No není." Chvíli bylo ticho a aniž by ten muž ztratil nit hovoru, tak se podivil: "A víte jak vám může kouření zničit plíce?!" :)
c)Brigádu občas dělal v dnešní době skoro každý, nebo o ní alespoň uvažoval. Společnosti, jež chtějí nějak porpagovat, za ní docela dobře platí. Díky tomu je Plzeň plná lidí s čísly na šedých kutnách (11 a 88) s parodiemi na Jedijské meče (ví o tom Lucas?), kuřat s třemi písmeny (KFC) a asi i všeho dalšího. Děkujeme za zpestřování jinak všedních, příjemných, obyčejných dnů!
A závěrem
Přijde Pepíček do baru a objedná si dvě deci vína. Slečna za pultem se na něj podívá a povídá: "Nedal by sis radši colu?" "Dal," odpoví klučina, "ale chybí mi sedm korun."
Ano, přátelé i nepřátelé, je to tak! Dospěli jsme do stavu, kdy je nemletá káva levnější než rohlík!!! Kde se to jen zastaví, ten pokrok... 8-)
