Tofiam - born to be wild!!!!!!!

Na čajovnách je úžasné, že nabízejí příjemné posezení v domáckém prostředí. Ale pochybuju, že by si tuhle větu vykládal někdo tak, že když tam přijde, budou na něj řvát, proč nemá uklizený pokoj a jestli se mu náhodou nechce umýt nádobí! Pojďme si popovídat o tom, jaký je rozdíl mezi kultivovanou čajovnou a Kamennou čajovnou v Plzni. V kultivované čajovně se lidé chovají slušně a neruší svým chováním ostatní. Pravda, ale kultivovaná čajovna otevírá podle otvírací doby, kterou má vyvěšenou a pevně danou. Nikdo si nedovolí nechat vás patnáct minut po otvíračce na chodbě. Nikoho by v životě nenapadlo pak otevřít, ušklíbnout se a prohlásit: „Tak za takovej bordel vás nikam nepustim,“ a zase si v klidu zamknout!!!!!! (Omlouvám se za ty vykřičníky, ale to ze mne mluví zoufalství.) Snažili jsme se uklidnit, ztišili jsme se a čekali dalších pět minut. V kultivované čajovně vás nevítají rádoby dramatickým gestem se slovy: „Vstupte do brány pekelné!“ Možná to bude způsobeno tím, že kultivované čajovny vedou celkem chytří průměrní lidé, kteří nemají potřebu zákazníkovi dokazovat, že stojí v žebříčku vysoko nad ním. Onomu čajmanovi, co nám v těch skoro půl páté milostivě otevřel, bych radila, aby si okamžitě podal přihlášku na DAMU – tam ho to bude fakt bavit, nikdo mu nebude chtít platit, nebude muset otevírat a debilních hlášek si užije nepočítaně. V kultivované čajovně se usadíte a vybíráte si, na co máte chuť. A jde to i v devíti lidech udělat tak, aby si nikdo nestěžoval. V Kamenné čajovně se usadíte, vyberete a počkáte na obsluhu. Fajn, to je v pořádku. On se vás zeptá, co chcete. Potud normální skvělá zkušenost s komunikací mezi lidskými druhy. Ale ještě jednou mi ten chlápek řekne, že se s yogi maasalou VAŘIT NEBUDE, tak vstanu a uvařim si ho sama! Poněvadž mně to nedělá takovej problém a nejsem tak líná. Ne, vážně. Stalo se vám někdy, že by vám oznámili, že se s čajem pro vás dělat nebudou, ačkoliv ho mají a ten postup není zas tak složitý ani zdlouhavý? Jo, kdyby to trvalo hodinu, ne deset minut, a chtěla jsem k tomu háčkovaný dečky a japonský čajový obřad, tak neřeknu, ale já měla jenom chuť na dobrý čaj. Ano, hluboce se mne dotklo, byla jsem frustrovaná, že ten čaj nebude, takže jsem velmi – až přehnaně – klidným hlasem uklidňovala obsluhujícího, že ho nechci kotlík, ale pouze konvičku a dva hrnky. Potom zamyšleně souhlasil. V kultivované čajovně platí, že vám donesou vodní dýmku za určitých pravidel, která mají pevně daná, s tabákem dle vlastního výběru. V Kamenné čajovně to probíhá asi takhle: „Jo, hm, takže teďka dýmka… jasně, hele dáme čokomátu? Tak jo, takže my bychom chtěli čokomátu vodní dýmku.“ „No, to teda ne. Ten smrad tady čuchat nebudu.“ „Ehm, cože?“ „No, ten tabák je hroznej, nedá se to cítit. Něco jinýho.“ My jsme se snažili být hodní. Souhlasili jsme, že dáme něco jiného. Vybrali jsme dva tabáky, proti kterým nic neměl. Hele, já bych řekla, že normální člověk by se po něčem takovém zvednul a odešel rovnou, protože má zbytky lidské důstojnosti a chce si je uchovat. Ale my věřili ve štěstí, lásku a dobré vztahy mezi lidmi. V kultivované čajovně se vám omluví, pokud nemají něco, co by mít měli. V Kamenné čajovně ale mají pro takové případy hustej upgrade. „Jé, já bych si dala sahleb.“ (rozzářená okouzlující očička) „Ne.“ „Jak to že ne?“ „Protože není.“ „Jak to víte?“ „Byste se divila, co všechno vim.“ Ženský se teda rozhodně balí na něco odlišného… myslím, že na rozum. Chápu, že si člověk jde velkou objednávku napsat na papír. To je v pořádku. A uznávám, že teď nastala naše chyba, kterou jsem neměli dělat. (Jenže zároveň to asi bylo dobře, protože bůhví, co by se nám tam mohlo stát dalšího.) Nedávali jsme pozor navzájem, takže jedna z nás přehlédla, že už je papír na psaní donesen a my jsem se ujali úkolu zapisování celkem bez potíží. My, potažmo zákazník, si nesmíme dovolit říct: „A nemáme si to jít uvařit sami?!“ Byť je to proneseno tím nejnevinnějším tónem. Za to by nás vyhodili asi i v kultivované čajovně. Ačkoliv…má kamarádka se jednou v normální čajovně zeptala čajmena, jestli to, co má zrovna teď na sobě, nosí i ve dne. A on se usmál, tajemně neodpověděl a čaje jsme v klidu dostaly. Náš svět, leč je to smutné, funguje na jednoduchém principu. Služby a splátka. Někdo poskytuje nějaký servis, za který někdo další zaplatí ve výši, kterou si určuje poskytovatel servisu. Pak jsou samozřejmě obecná pravidla slušného chování et cetera. Tak mi sakra někdo řekněte, na které planetě se to ocitáte, vejdete-li do „bránypekelnédobránypekelnédobránypekelné“ Kamenné čajovny? Nicméně, chcete-li zažít absurdní dobrodružství, které jakoby vypadlo z pera mého oblíbeného spisovatele Terryho Pratchetta, nemůžu vám v Plzni doporučit lepší místo, než je Kamenná čajovna.