Rady začínajícím autorům
Mnoho příruček uvádí nejrůznější poučky a instrukce, a vůbec se všeobecně snaží radit, jak správně psát. S několika sobě vlastními obměnami přijímám jejich nejčastější zásady za své a zde je publikuji.
1. Vyhni se aliteracím (opakování shodných hlásek na začátku po sobě následujících slov), přestože přitahují připitoměle přihlouplé přežvýkavce.
2. Jsouce nucen užívat přechodníky, dbej na jejich správné tvary.
3. Nepoužívej fráze: je to obehraná písnička.
4. Nepoužívej značky & zkratky atd.
5. Měj (vždy) na paměti, že závorka (i když se zdá být nezbytná) přerušuje nit vyprávění.
6. Dej pozor abys… to nepřeháněl s tečkami.
7. Používej málo uvozovek: není to „elegantní“.
8. Cizí slova nepatří k bontonu.
9. Buď skoupý na citáty. Jak řekl Emerson: „Nenávidím citáty. Řekněte mi, co sám víte.“
10. Přirovnání jsou jako fráze.
11. Nebuď redundantní: neopakuj dvakrát totéž; opakování je nadbytečné (redundancí se myslí zbytečné vysvětlování a opakování toho, co čtenář už pochopil).
12. Jen naprosto pitomí magoři používají zhovadilosti jako vulgární slova.
13. Buď víceméně přesný.
14. Litotes a eufemismus (oboje svým způsobem zjemňování významu) jsou ty naprosto nejúžasnější výrazové techniky.
15. Netvoř stručné věty. Jednoslovné. Přemýšlej.
16. Piš, čárky, tam, kam skutečně patří.
17. Nepoužívej nesmyslné metafory, i když máš pocit, že zpívají: jsou jako labuť, která vykolejila.
18. Jsou skutečně nezbytné řečnické otázky?
19. Buď stručný, snaž se zhustit myšlenky do co nejmenšího počtu slov a vyhýbej se dlouhým větám – nebo větám přerušovaným vsuvkami, které nutně jitří pozornost a tím pádem matou nepříliš pozorného čtenáře – aby tvá slova nepřispívala k onomu znehodnocování informací, jež je nepochybně (zvláště, jsou-li tyto informace zbytečně prošpikovány neužitečnými, nebo přinejmenším ne zcela nezbytnými upřesněními), jednou z tragédií doby, ovládané médii.
20. Diákritická znaménka nemúžeš používat, jak se ťi zlíbí, to bys naďělal spoustu chýb.
21. Mnohé s přežky se z pravidla píší do hromady, ale to pravdě podobně víš.
22. Šetři vykřičníky!!!!!
23. Nikdy nedeklinuj nesklonná slova cizího původu. Takového faux pasu by se nedopustili ani ti největší příznivci barbarismů.
24. Piš správně vlastní jména, jako např. Roswelt, Goldchair, Přemislovci. Jychlava a podobně.
25. Autory a osobnosti, o nichž mluvíš, piš přímo, bez opisů, jako to dělal slavný lombardský spisovatel 19. století, klasik italské literatury, autor <i>Pátého května</i>.
26. Pečlivě dbej na pravopys.
27. Nezačínej příliš často nový odstavec.
Alespoň ne tehdy, když to není třeba.
28. Nikdy nepoužívej pluralus majestaticus. Jsme přesvědčeni, že to působí špatným dojmem.
29. Nezaměňuj příčinu za následek: udělal bys chybu, a tudíž by ses zmýlil.
30. Na úvod použij captatio benevolentiae, aby sis získal přízeň čtenáře (pochybuji, že někdo ví, co vám zde říkám – kdo na to přijde, získá věcnou cenu).
31. Nelibuj si v archaismech, neužívej hapax legomena nebo jiné neobvyklé lexémy, jehož ani hlubokomyslně strukturní neologismy, ačkoliv se ti zdají být epifanií gramatologické diference a výzvou k dekonstruktivní derivaci (a ještě horší by bylo, kdyby byly označeny za diskutabilní v expertíze vypracované s ekdotickou akribií) – tak či onak překračují kognitivní kompetence adresáta.
32. Nemusíš být příliš rozvláčný, ale nesmíš ani říci méně.
33. Dokončená věta musí mít
