Je dobré dát si večeři
Grimdaulovo náměstí nikdy nebylo harmonické místo k životu. Po tomhle dni by se jím možná i mohlo stát - hlavně proto, že bylo znenadání o jednoho člena chudší.
Takhle Sírius uvažoval u večeře, když mu usměvavá tvář paní Potterové přidávala knedlíky a dvě celé polévkové lžíce vynikající rajské omáčky. James se smál jako blázen a snažil se ho znovu přinutit, aby to, co udělal, řekl i panu Potterovi.
„No, jo, tak dobře, Jamesi,“ souhlasil a odložil lžíci. „Děkuju, paní Potterová –“
„Pro tebe Eleanor, hochu zlatý!“ zvolala vesele a vzala jeho talíř.
„Ehm, jistě, Eleanor, chtěl jsem pochválit hlavně tu omáčku – byla naprosto vynikající! Ehm, Jamesi a pane Pottere, prostě jsem si sbalil kufr a jsem tady!“ pokrčil rameny. James do něj šťouchnul.
„Tady to můžeš říct. My nejsme nějaká puritánská rodina. Že ne?“ dodal pro jistotu.
„Rozhodně díky našemu synovi…“ povzdychnul pan Potter. Síriovi to o něco pozvedlo náladu.
„No totiž, moje matka přišla do pokoje. Za mým bratrem samozřejmě. Ptala se ho, jestli se dobře napapal a jestli se cítí zdráv. Skoro mám chuť nazvat to mateřskou řečí…“ zamyšleně se ušklíbnul a pak pokračoval. „Potom se obrátila ke mně. Jediné, co prohlásila, bylo zkonstatování, jaká jsem špína na její černé sukni. Nevím, pohřbít jsem jí chtěl už dávno, ale tímhle mne fakt předběhla!“ James se začal znovu smát a zdálo se, že i pan Potter se malinko usmál.
„Vyčinila mi, že se mám k bratrovi chovat slušně. Regulus toho samozřejmě okamžitě využil a začal mi nadávat. Moc bych tady nerozhlašoval, co to řekl, protože jsme přece jenom bratři a pochybuju, že polovinou těch věcí netrpí sám… Hlavní bylo, že jsem mu to prostě a taky sprostě vrátil, matinka to zaslechla a byl z toho hotový horor! Že prý nejsem hoden ani toho, aby mi dávala tu chabou večeři, jakou dostávám, že prý mne tu vůbec nemusí mít, ať si jdu, kam chci, a spoustu dalšího. Nějak jsem se napřáhnul hůlkou a bez rozmyslu ji proměnil v ropuchu! Stejně tak dycky vypadala!“ hájil se Sírius. James i pan Potter se ovšem svíjeli smíchy. Paní Potterová, která se stačila na úsek tohoto vyprávění vrátit, se trochu zajíkla.
„A nestalo se jí nic?“ zeptala se s strachem v hlase. Sírius pokrčil rameny.
„Otec to slyšel, takže tam hned přiběhnul a proměnil ji zpátky. Matka jen kuňkla, že na tuhle lekci nikdy nezapomenu! V podstatě má pravdu – takový výraz se nezapomíná!“ James se nemohl dosmát. Eleanor se shovívavě usmála.
„Nejspíš to tvoje matka myslela poněkud jinak, Sírie,“ řekla opatrně. Pokrčil rameny.
„Mám dojem, že neexistuje nic horšího než to, co mi dělala do teď.“
„Až se tohle dozví Remus!“ zajíkal se James, zvedajíce se od stolu. „Pojď, napíšeme mu!“
********
„Reme!“ vykřikla a pokrývky jí vypadly z rukou. Obrátil se na ni. „Co děláš u toho okna?! Mohl by jsi nastydnout!“ doplnila. Remus poslušně zavřel okenici a pohladil sovu sedící na posteli.
„Přinesla mi poštu, přece jí nenechám vrazit do skla!“ usmál se nevinně. Povzdychla a přešla k posteli, rukou odehnala ptáka, který přeletěl Removi na rameno, a začala stahovat pokrývky. Teď povzdychnul on.
„Mami, já bych to udělal, kdybys řekla… Navíc jsem je chtěl za chvíli sundat sám. Nemáš se namáhat, víš to.“
„Jenže já budu prát teď, ne za chvíli,“ odpověděla rázně. „Někdy mám pocit, že můj syn není vlkodlak, ale služka! Začni se chovat alespoň občas jako bestie, Reme Lupine! A navíc, můžu dělat to, co jsem dělala vždycky – to není žádná větší fyzická aktivita!“
Potřásl hlavou. Jeho matka byla to nejumíněnější stvoření, které kdy potkal. Jediným, kdo by jí možná mohl konkurovat, byl on sám. Ale i tenhle boj by nejspíš prohrál.
„Vypral bych, kdybys řekla…“ odvážil se po chvilce. Obrátila se na něj a protočila oči. „Taky bych mohl uklidit… Nebo bych mohl začít vařit oběd, abys toho neměla tolik…“
„Ty jsi postrach do každé domácnosti, Reme… Fajn, dobře, převleč si postel a vysmejči si to tady. Mně je to jedno…“ prohlásila s neskrývaným smíchem. „Nějak nechápu, co z tebe roste. Tvůj otec si sám nepere ani ponožky!“
„Jsem po tobě!“ ušklíbnul se. Když kolem ní procházel, pohladila ho po vlasech. Sova na jeho rameni se přihlásila důrazným houknutím o pozornost a sletěla na zem.
„Kdo ti psal?“
„Kamarádi. James a Sírius,“ odpověděl klidně, zatímco rovnal prostěradlo. „Sírius utekl z domova k Potterům…“
„Chudák chlapec! Co si teď počne?“
„Předpokládám, že v jeho podání nic. V Jamesově stylu tam zůstane bydlet. Hm, James mi napsal i historku o tom, jak Sírius utekl. Chce, abych přijel na prázdniny, ale…“
„Ale ty nechceš?“ povzdychla matka. „Chlapče, ty už snad nejsi dítě?! Začni trochu žít! Jsou to tvoji kamarádi!“
„Ale za dva dny je úplněk!“ narovnal se a pohlédl k oknu. Už se stmívalo.
„Tak se zeptej. Pochybuju, že by ti psal, aniž by o tom neuvažoval. Napiš, dej sem ten povlak, a pak teprve mi něco říkej, vlkodlaku!“ spražila ho prudce. Chytil jí za ruku, sklonil se k ní a objal ji. Pak se sklonil ještě o něco víc a přitisknul ucho na její břicho.
„Jen ať má moje budoucí sestřička co největší pohodlí!“ zahlaholil a usmál se. Paní Lupinová mu vytrhla deku.
„Jestli nedáš pokoj, tak z ní vyroste primadona!“ řekla a odešla.
Remus napsal Jamesovi upozornění, že bude úplněk.
Odpověď dostal obratem.
No a co? Já tě tu chci, to je celý, konec, tečka! Bez debat! Máma říká, že se v nejhorším zařídíme. Nebo tě zamkneme ve sklepě, to se dá taky vždycky udělat. Sírius poznamenal, že si není jistý, jestli nám nesníš zavařeniny, ale to je mi fuk. On tě tu chce taky. Uvidíš, budou to ty nejlepší prázdniny, jaké jsme kdy zažili. A to včetně těch, kdy jsme byli u tebe a tahali tě po té vaší vesničce! J
Zdraví Sírius s Jamesem!
P.S.: Jestli nepřijedeš, tak si mne nepřej, James.
Remus se usmál, načrtnul rychle odpověď, ale první, co zabalil, byla stejnak učebnice.
********
„Bonjour! Trochu jsem se zdržel, já vím, omlouvám se…“
„Ale to nic, milý chlapče -“ odpověděla Eleanor na Removo uvítání. Sírius dovnitř vtáhnul kufr. „- hlavně, že už jsi tu!“ usmála se na něj a ukázala mu věšák na deštník.
„Popravdě, už jsme se o tebe trochu báli. Hele, co v tom taháš?“ zeptal se Sírius a kývnul rukou i na Jamese.
„Delŕ? Livres,“ ozvalo se od rohu. James a Sírius se na sebe podívali.
„Co?“ řekli pak jednotně. Remus se zasmál.
„Já jsem vám neříkal, že mám babičku Francouzku a můj otec tam chce na zimu jet?“
„Ale to jo, ale cos to řek?“ vrátil mu netrpělivě James.
„Že tam mám knihy…“
„Co se ty dva roky učíš Francouzštinu, zkoušíš to každou chvíli, Remusi,“ pronesl zamyšleně Sírius a položil mu ruku kolem ramen. „Nebylo by jednoduší smířit se s tím, že to prostě neumíme, a začít mluvit tak, abychom ti rozuměli?“
„Vymyšlení tohohle ti muselo zabrat asi dlouhou chvíli, že?“ odseknul.
„Si piš!“
„Ale no tak, chlapci,“ vložila se do toho paní Potterová. „Nechte toho, vy dva mezuláni, a raději mu ohřejte něco k snídani. Je hrozně hubený – a neodmlouvat! Copak tě vůbec zdrželo, Remusi?“ Sírius s Jamesem se otočili, že půjdou do kuchyně, a každý vzal Rema z jedné strany za loket.
„Mojí matce se udělalo špatně – tvrdí, že ze mne,“ odpovídal s hlavou v záklonu. „Myslím, že teď už si ale odpočine…“ Eleanor nasadila velice neurčitý pohled.
„A co jsi provedl tak strašného?“
„Chtěl jsem uklízet.“ Sírius i James se rozesmáli.
„Tak to tady klidně můžeš,“ sdělila Removi, když mu podávala sklenici s mlékem. „Tady totiž uklízím jenom já a zdá se mi toho moc!“
„Děláš to schválně, co?“ brouknul otráveně James. Remus šťastně pokýval hlavou.
Odpoledne byli tak unavení z dopoledního létání na košťatech, že po obědě jen seděli v Jamesově pokoji a povídali si.
„Remusi, proč mlčíš? Proč něco neřekneš?“ zeptal se James. Remus odvrátil hlavu od okna. To, jak vzdychnul, bylo dokonce i vidět.
„Co mám říct? Mám ti pochválit, že jsi ukryl Síria? A Síriovi vyčinit, že měl proměnit i svého bratra? Tohle já ale udělat nemůžu…“ Sírius se přehnaně hlasitě zasmál.
„Teď řekneš, že moje matka je to nejlepší, co mne potkalo! To by jsi mě konečně rozesmál! Hele, mě se tu líbí!“ zvolal rozradostněně a hodil nohy na stůl.
„Ne, Sírie, to neřeknu,“ jeho odpověď zněla ukřivděně. „Tvá matka je příšerná stará fúrie, jestli to chceš vědět, ale utéct z domova není řešení. To je zbabělost a hloupost.“
„Hloupost?!“ ohradil se James.
„Zbabělost?!“ ohradil se Sírius.
„Oui,“ dodal Remus s neochvějnou jistotou. „Musíš se své matce prostě postavit. Jestli je skutečně taková, jak tvrdíš, musíš to vyřešit i tak, aby o tom věděla. Když utečeš z domova beze slova a tajně, najde si tě a pojedeš svůj život od znova.“
Sírius si odfrknul, James se ušklíbnul.
„Jo, Remusi, jenže všichni nemají takové rodiče, jako ty,“ začal James výhružně.
„Tvoje máma o tobě nikdy neprohlásila, že jsi zrůda,“ ozval se Sírius tiše. „Má k tomu větší důvod než ta moje a nedělá to, chápeš? V tom je ten zatracenej rozdíl!“ postavil se na nohy. „Někomu jako ty může bejt volný, co si jeho rodiče myslí! A to prostě proto, že víš, že tě milujou! Jenže můj fotr je tak zahleděnej v tý svý Blackovský parádě, že pro ní nevidí nic jinýho, a má matka vidí zase jenom toho úžasnýho Regula, kterýmu stačí udělat cukrblik, tvářit se jako andílek a hrát si na to hodné dítě! Ani netušíš, co bych dal za to, kdyby se mojí matce někdy udělalo špatně z toho, jak příšerně si myslí, že jsem hodnej! Jenže to ty nepochopíš…“ odvrátil od svých kamarádů hlavu a pohlédl úkosem k oknu. Slunce svítilo a hřálo na louku, na níž si ještě před chvílí házeli s jablky namísto camrálů.
Remus už se nadechl k odpovědi, když ho přerušil domovní zvonek.
„Kdo to může být?“ podivil se James, míříce ke dveřím z místnosti.
„Ty jsi psal Červíčkovi?“ zeptal se Sírius Rema a vydal se za Jamesem.
„Je? Měl jsem sotva čas si zabalit. Vždyť ani nevím, kde Petr bydlí…“ všichni zůstali stát na schodech. Pan a paní Potterovi se k nim natočili.
„Ty jsi pozval ještě někoho dalšího, Jime?“ dotázal se otec zamračeně.
„No, čestný že ne! Tak už ty dveře otevři, mami. Nemůžeš předstírat, že leštíš kliku!“ Eleanor kývla a otevřela dveře.
Malá, téměř roztomilá ženuška se na ní povrchně usmála. Muž po jejím boku, oproti ní vysoký a rovný jako prut, spojil obočí nad černýma očima. A mladík, jenž byl s nimi a připomínal tak trochu věrnou kopii obojího, si nezpůsobně pohrával s knoflíky.
„Přejete si?“ prolomila Eleanor ticho.
„Sakra, Náměsíčníku!“ šeptl Sírius. „Proč musíš mít vždycky pravdu?!“
„To jsou tvoji rodiče?“ vydechl Remus. Sírius pokrčil rameny.
„Ehm, zjistím to,“ opřel se oběma rukama o zábradlí a mírně se zhoupnul. „Ahoj, mami. Copa tu děláš, tati?“ tvář paní Blackové se zkřivila ve výrazu vzteklého psa.
„Jo, to bude ona…“ osvětlil Sírius ochotně. Jeho výraz se však vůbec nedal přirovnat se slovem nadšení. Pan Potter postoupil blíž.
„Přijeli jste si pro svého syna?“ zeptal se, jak nejmileji dokázal.
„Jo, přijeli jsme si pro toho prašivce nevycválanýho!“ zaduněl hlas pana Blacka asi tak, jako by pod mostem zaduněl přejíždějící vlak. Přestože se tyčil poněkud hrozivě, největší nebezpečí budila jeho manželka. Vypadala jako nikdy se nevybíjející bouřkový mrak.
„Společnost, ve které se právě nalézá náš, jak vy říkáte, syn, není dobrá ani pro něj ani pro vás…“ řekla opatrně s neskrývanou záští vůči slovům syn a společnost. Regulus něco pošeptal otci a pak i matce.
„Jistě, jistě, drahoušku…“ dodala chlácholivě. „Jsem si jistá, že víte, co je zač ten chlapec po jeho pravé ruce, viďte má drahá?“ oslovila Eleanor.
„Nejsem žádná vaše drahá!“ odsekla Jamesova matka.
„Do toho, mami!“ začal skandovat James. „Nandej jí to!“ otec se po něm podrážděně obrátil. Sírius se rozesmál. James se usmál jako andílek. „To byl jen takový nápad…“
„Řekneme to jinak,“ ujal se slova pan Black. „Vedle našeho i vašeho syna teď stojí velice nebezpečný jedinec…“ Sírius se prudce obrátil na Rema. Remus pochopil, že chce ospravedlnit, že s tímhle nemá nic společného.
„Vážně? A pročpak?“ podivil se pan Potter upřímně. Paní Blacková zřejmě pocítila jakousi smyšlenou představu převahy, protože se na Rema zaškaredila.
„Jsi vlkodlak, že?“ pronesla s odporným důrazem na každé písmenko.
„Oui, madame, je suis le loup-garou,“ potvrdil klidně Remus.
„Já vám teď něco povím, paní Blacková!“ vykřikla Eleanor. „Tenhle chlapec, vlkodlak, jak říkáte zase vy, je ta nejlepší společnost, jakou si matka pro své syny může přát!“ všichni čtyři Blackové vypadali překvapeni. „Je to ten nejlepší chlapec, jakého jsem kdy měla možnost potkat! A váš syn, upřímně, zdá se, že se člověk skutečně přesvědčí, že umí mluvit, ale jinak je k pohledání! Pokud jde o mého syna, předpokládám, že je to zaručeně nevyhovující společnost – podle vašich měřítek. Jenže tady jste na půdě mého domu a platí tu moje pravidla!“
„Jenže je zde můj syn! Nemůžete ho zde nechat! To je zločin!“ překřičela ji Síriova matka. Sírius pobledl.
„Tak, jo…“ zkonstatoval truchlivě. „Sen se rozplynul… Prima, takže pojedu domů. Dík, Jamesi, bylo to super -“
„Síriusi!“ přerušil ho Remus káravě. Zvedl k němu hlavu.
„Co po mně chceš, Náměsíčníku? Co?“
„Remus má pravdu, Sírie! Vždyť jsi Black!“ přispíšil si James. V těch černých očích se náhle odrazila celá budoucnost – prázdná a nepopsaná jako pergamen. Sírius se prudce obrátil a seskočil těch několik zbývajících schodů.
„Já nikam nejdu!“ řekl rázně.
„Jakže?!“ zvolala paní Blacková.
„Slyšela si snad dobře, ne? Nikam nejdu! Nebudu tě pořád poslouchat jako hloupej brácha Regulus! Vypadněte odsud oba dva a už se nikdy nevracejte! Do mýho života ste stejně nikdy nepatřili, tak co tu děláte teď?! Najednou jsem syn a ne skvrna na cti! Já vám kašlu na tu vaší čest! Strčte si jí za klobouk! Já jsem Black a podle toho si nenechám vzít svůj život!“ prásknul dveřmi. V celém domě nastalo ticho.
Bylo slyšet kroky Blackovic famílie, jak odcházejí se zuřivým mumláním po pěšině pryč. Sírius se otočil na manžele Potterovi.
„Je ti dobře?“ zeptal se ho pan Potter opatrně.
„Tak…“ nadechl se. „…jsem bezdomovec.“
James se rozesmál. „Ale co tě nemá, Síriusi! Můžeš zůstat u nás! Že jo, mami a tati?“
„Taková protivná ženská, ta Blacková!“ zahartusila Eleanor a samou roztržitostí Síria objala. „Ty jsi musel mít doma ale peklo, chudáčku! Samozřejmě, že tu můžeš zůstat! Franku, tak řekni něco!“ otočila se na svého muže.
„Ze začátku ale budeš spát na gauči,“ zdůraznil pan Potter rychle. James seběhl k nim a zářivě se zazubil.
„My budeme krásná rodinka!“ rozplýval se. Rodiče se zasmáli a Sírius do něj strčil.
Remus založil s úsměvem ruce na hrudi. „A co stačilo k téhle radosti – jen trochu slov a rodinné jméno…“ povzdychnul.
„No jo, ale bez tebe by toho nebylo. Dík, Náměsíčníku!“ zahuhlal provinile. Remus doskočil a kývnul.
„Oui, merci! A Jamesovi nepoděkuješ? Má na tom o něco větší podíl…“
„Já? Co tím myslíš? Jakej podíl?“
„Jo, co udělal James?“ přidal se Sírius. Remus se zasmál.
„Ty jsi přece jen Black…“ konstatoval a pak potřásl hlavou nad tím, jak se Sírius obrátil a začal Jamesovi líbat ruce. Eleanor a Frank se zasněně usmáli.
„Mě je celkem jedno, kdo na tom máte jaký podíl – večeři dám všem!“ zakončila Eleanor. Všichni k ní natočili hlavy.
Ano, i večeří může občas někomu začít nový život…
from Disanthus.com
by elspethelf
Nemohla jsem si pomoct :-)
by Belial
