Letci - Harry
,,Jest známo, že fénix zpívá jen v okamžicích vzácných. Melodie jeho se pak mění dle rozpoložení. Nářek tohoto opeřence může být tolikero trýznivý, že dokáže lidi citlivé ve smutku uzavříti, kterýžto nadále chovají v duši. Přesto každý, kdo sladkobolnou melodii vyslechl, odpřísáhnouti neváhá, že to zvuk byl nejlibější ze všech pozemských.“
Nebyl, pomyslel si v duchu Harry. Nejlibější zvuk je zvuk života. Al ospale čekal na pokračování.
,,Zjištěno dále bylo, že Lyrochvost Nádherný dovede napodobiti nesmírné škály tónů a vše, co slyšeti mu přáno. Mezi nimiž i srdceryvný pláč kojence.“
Zelené oči se s dětskou leností zavřely.
,,Je možno se domnívati, že většina pěvců, co hrdličky i havrani, mají vrkot či krákor smuteční, byvši oznámili, že zmírá jejich druh neb družka.“
Patetický pohyblivý dřevoryt zobrazoval dvě tančící volavky. Harry ho viděl tisíckrát – stejně jako Al, který si knihu Zaklínačův zvěrokruh: Letci úplně zamiloval.
,,Říká se, že Labuť Zpěvná lapená spárem smrti pojednou co naposledek překrásně zpívati počne a její zpěv že konce má ve výdechu posledním.“
Začalo sněžit. Vločky narazily do okenice a sklouzly se na parapet. Když se do skleněných tabulek opřel vítr a rozevřel je, Harry překvapeně vstal. Kniha spadla na zem a stránka se přetočila. Studený vzduch mu nadzvedl vlasy. Rázně tam vyslal jistící kouzlo. Al se lehce zavrtěl, vyrušen zvukem západky. Harry usedl do křesla.
,,Umírají-li labutě půlnočního peří, bývá mrazivé ticho…“
Okno zapadalo sněhem.
