Spánek a cesta
Za sklem mi běží film,
okno stalo se promítacím plátnem,
u pole roste jilm
a šeptá : „Však už, klasy, zlátnem…“
Mašinka klidně se houpe,
po kolejích svým tempem se šoupe,
kolébajíce mou mysl znavenou;
snad už neusnu – pro jednou!
Chtěla bych konečně pochytit krajinu,
na konci zdobit se listy vavřínu,
jak vítěz velké hry,
co právě zdolal ledové kry!
Avšak já dřímám a sním,
jen střípečky ze všeho pochytím.
Pak skřípotem brzd vítá mne cíl,
vlak urazil spousty mil,
slyším : „Byla to dlouhá cesta,
spánek určitě potřebuješ jako jedna ze sta!“