Michaela
23. 9. 2007
Jsi dcera páně Michaela,
anděla s mečem planoucím,
a svá potrhaná křídla
vláčíš světem zlým a matoucím;
jsou zátěží ti křídla.
Jako vosa šťávou zpitomělá
mihneš se tu a hned tam,
něžné tělo, tvoje cela,
padá do bahna bez zábran;
jsou zátěží ti křídla.
Chtěla bys duši učit létat.
Jenže vznést se - k čertu, jak?!
Do nebe, s nadějí, spěchat
nelze v samotě, a tak:
jsou darem mým ti křídla...
***
(alex, 11. 4. 2008 23:57)