Konejšivému náručí
29. 4. 2010
Myšlenky se mi splétají v lepivou pavučinu,
lepím se, lepím svou hlavu.
Jaká nenáhoda, pravilas.
Chci křičet...
Sedni k počítači a piš a křič.
Nechci křičet...
Chci plakat ve tvém náručí,
jako kdysi s touhou po milosti.
Sevři mne tak pevně,
až mi vyrazíš dech a zlámeš kosti...
Den se rozkrvácí zlatě
a v Tokiu už mají zítřek.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
